21.1.2018 Svätý Otec vyzval klauzúrne sestry modliť sa za jednotu Cirkvi v Peru
ak dobré je být pospolu v této svatyni Pána zázraků, tak často Peruánci navštěvované, a prosit Jej o milost a projev Jeho blízkosti a milosrdenství. On je „majákem“, který nás vede a osvěcuje božskou láskou. Když se na vás dívám, napadá mne špatná myšlenka, že jste mojí návštěvy využily, abyste se trochu prošly! [sestry se smějí]. Děkuji matce Soledad za slova na uvítanou a všem, kteří „v klášterním mlčení kráčíte po mém boku“. A dovolte mi – protože se to dotýká mého srdce – poslat pozdrav mým čtyřem karmelitkám z Buenos Aires. Také tyto čtyři sestry chci poručit Pánu zázraků, neboť mne provázely v mé službě, když jsem byl v tamější diecézi a chtěl bych, aby byly tady a Pán jim žehnal. Nebudete žárlit?!.
Nasloucháme slovům svatého Pavla a připomínáme si, že jsme dostali ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a stali se Božími dětmi (srov. Řím8,15-16).
V těchto několika slovech je shrnuto bohatství každého křesťanského povolání: radost z vědomí, že jsme dětmi. Tato zkušenost je nám oporou v životě, který chce na tuto lásku bez ustání vděčně odpovídat. Tuto radost má smysl obnovovat denně. Zvláště ve chvílích, kdy se zdá, že vyprchává radost a duše je zachmuřena anebo už není ničemu rozumět, potom se vraťte a poproste, aby ji obnovil: »Jsem Boží dcera, jsem Boží dcera«
„Tá privilegovaná cesta, ktorú máte na stále obnovovanie tejto istoty, je život modlitby – modlitby komunitnej a osobnej. Modlitba je jadrom vášho zasväteného života, vášho kontemplatívneho života, a je prejavom starostlivosti o skúsenosť lásky, ktorá povzbudzuje našu vieru, a ako nám správne povedala matka Soledad, je to modlitba, ktoré je vždy misionárska. Nie je to modlitba, ktorá by narazila na múr kláštora a vrátila sa späť. Nie, je to modlitba, ktorá ide a vychádza, stále vychádza…
Misionárska modlitba je tá, ktorá dokáže zjednotiť sa s bratmi v ich rôznych situáciách a modliť sa, aby im nechýbala láska a nádej. Tak hovorila sv. Terézia od Ježiška:
«Pochopila som, že jedine láska pobáda údy Cirkvi do činnosti a že keby táto láska vyhasla, apoštoli by už neohlasovali evanjelium, mučeníci by odmietali vyliať svoju krv. Pochopila som, že láska zahŕňa v sebe všetky povolania, že láska je všetko, že objíma všetky časy a všetky miesta…, slovom, že je večná! … V srdci Cirkvi, mojej matky, ja budem láskou» (Svätá Terézia z Lisieux:Dejiny duše, preklad KKC, 826).
Kiež toto môže povedať každá z vás. Ak ste niektorá napoly skleslá a uhasil sa vo vás plamienok lásky, proste o to, vyprosujte si to! Je to dar Boží: môcť milovať. Byť láskou! To znamená vedieť byť nablízku utrpeniu toľkých bratov a povedať so žalmistom: «V súžení som vzýval Pána a Pán ma vypočul a vyslobodil» (Ž 117,5).
Takto váš život v klauzúre dokáže mať misionársky a univerzálny dosah a zásadnú úlohu v živote Cirkvi. Modlíte sa, orodujete za mnoho bratov a sestier vo väzení, emigrantov, utečencov, za toľké zranené rodiny, za ľudí v ťažkostiach, za chudobných, za chorých, obete závislostí, aby som spomenul aspoň niektoré zo situácií, ktoré sú deň čo deň urgentnejšie.
Ste ako tí priatelia, čo priniesli ochrnutého pred Pána, aby ho uzdravil. Neostýchali sa, boli „bezostyšní“, ale v tom dobrom zmysle. Namali hanbu urobiť otvor v streche, aby ním spustili ochrnutého. Buďte takto „bezostyšné“, neostýchajte sa modliť sa za to, aby sa k biede ľudí priblížila moc Božia. Toto je vaša modlitba. Ve dne v noci modlitbou přibližujete k Pánu životy mnoha bratří a sester, kteří vzhledem k různým situacím nejsou s to Jej dosáhnout a zakusit Jeho milosrdenství, zatímco On čeká, aby je zahrnul milostí. Svojí modlitbou můžete hojit rány mnoha bratří“ (Vultum Dei quaerere, 16).
Právě proto můžeme tvrdit, že klauzurní život srdce nezamyká, ani nesvírá, nýbrž spíše rozšiřuje. Jsou řeholnice, jejichž srdce je sevřené. Snažte se tomu, prosím, čelit. Nelze být komtemplativní sestrou se sevřeným srdcem. Je třeba znovu začít dýchat, aby bylo srdce znovu velké. Řeholnice se sevřeným srdcem totiž ztrácejí plodnost, přestávají být matkami, na všechno si stěžují… Byla jedna sestra, která říkala, že se jí dějí od ostatních sester bezdůvodné nespravedlnosti. V konventu však není místo pro sběratelky nespravedlností. Naproti tomu je tam místo pro ty, kdo otevírají srdce a dovedou nést kříž, kříž plodnosti, kříž lásky, kříž, který dává život. Láska rozšiřuje srdce. Spolu s Pánem jděme dál, protože On nás uschopňuje vnímat novým způsobem bolest, utrpení, frustraci a neštěstí mnoha bratří, kteří jsou oběťmi „skartační kultury“ naší doby. Přímluva za ty, kdo se ocitli v nouzi, ať je známkou vaší modlitby. Paže vztažené vzhůru jako Mojžíš, se srdcem, s prosbou, naplno. A pokud možno, pomozte jim nejenom modlitbou, ale i konkrétní službou. Mnohé konventy, aniž by porušovaly klauzuru při respektování mlčení, mohou i v občasném hovoru prokázat mnoho dobra.
Přímluvná modlitba konaná ve vašich klášterech dosahuje k Srdci Ježíše, který prosí Otce, ať jsou všichni jedno, aby svět uvěřil (srov. Jan 17,21). Jak velice potřebujeme v církvi jednotu! Ať jsme všichni jedno. Jak velice je zapotřebí, aby pokřtění byli jedno, aby zasvěcení byli jedno, aby kněží byli jedno, aby biskupové byli jedno. Dnes a vždycky! Být sjednoceni ve víře! Sjednoceni nadějí! Sjednoceni láskou. Tato jednota plyne ze sdílení s Kristem, jenž nás sjednocuje s Otcem v Duchu svatém a v eucharistii nás sjednocuje jedny s druhými ve velikém tajemství, jímž je církev. Velmi vás prosím o modlitbu za jednotu této milované peruánské církve. Existuje totiž pokušení nejednoty a vás prosím o jednotu, jednotu církve, jednotu pastoračních asistentů, zasvěcených osob, kněží i biskupů. Démon je lhář a klame nás, líbí se mu vláčet nás z jedné strany na druhou, snaží se rozdělovat, chce aby v komunitě jedny mluvily o druhých špatně. Řekl jsem to už mnohokrát. Víte, čím je sestra, která mluví špatně o spolusestře? Teroristka! Horší než byli před lety ti z Ayacucho [kraj, kde působili partyzáni ze Sendero luminoso – pozn.překl.]. Pomluvy jsou totiž jako bomba, jako démon, který hodí bombu, která pustoší, a pak si klidně odejde. Tedy: žádné sestry teroristky, ne! [smích sester] Nemluvit špatně o druhých za jejich zády. Víte, že nejlepší protilék na klevety je kousnutí se do jazyka. Infirmářka bude mít práci, protože vám jazyk napuchne, ale alespoň nebude hozena bomba. Ať se tedy v konventu nevyskytují špatné řeči o druhých, protože to je inspirace od ďábla. Ten z přirozenosti pomlouvá a lže a vzpomeňte si na teroristy z Ayacucho, když se vám bude chtít trousit špatné řeči.
Pečujte o sesterský život, aby každý klášter byl mořským majákem, který může svítit uprostřed nejednoty a rozdělení. Poskytujte proroctví, že je to možné. Ať každý, kdo za vámi přichází, může zakusit štěstí vzájemné lásky, jež je tak charakteristická pro zasvěcený život a tak potřebná v dnešním světě a v našich komunitách.
Je-li povolání prožíváno věrně, stává se život hlásáním Boží lásky. Prosím vás, abyste to stále dosvědčovaly. V tomto kostele nazarénských bosých karmelitek si dovolím připomenout slova sv. Terezie od Ježíše, která je učitelkou duchovních osob: „Ztratíte-li vůdce, jímž je dobrý Ježíš, nenajdete cestu. […]“ Buďte vždycky za Ním. Možná že někdo řekne: »Ale, otče, Ježíš skončí na Kalvárii!« Jdi tam tedy i ty, neboť i tam tě čeká, protože tě miluje. „Což neříká Pán, že On je cesta? Netvrdí také, že je světlo? A že nikdo nemůže přijít k Otci, leč skrze Něho?“ (Hrad v nitru, VI, 7, 6).
Drahé sestry, vězte jedno: církev vás netoleruje, ale církev vás potřebuje! Církev potřebuje vás a váš věrný život! Buďte svým věrným životem mořskými majáky a ukazujte Toho, který je cestou, pravdou a životem: Jediného Pána, která dává našemu životu plnost a život v hojnosti.
Modlete se za církev, za pastýře, za zasvěcené osoby, za rodiny, za ty, kdo trpí, za ty, kdo páchají zlo, za ty, kdo sdírají své bratry. A prosím vás, nezapomeňte při probírání seznamu hříšníků modlit se za mne. Děkuji.