9.2.2017 Papež k listu Civiltà Cattolica: Neklid, nedokončenost a obrazotvornost
„Urazili jste 167 let na cestě časem a odvážně pokračujete v plavbě na širém moři – a tak to má být. Katolík nesmí hledat útočiště v bezpečných přístavech a tím méně jezuita se má přidržovat pevných jistot a spolehlivých záruk”, zahájil Svatý otec svou obsáhlou promluvu.
„Vaše plavba však není osamělá – jste v Petrově bárce. Tou si dnes stejně jako včera mohou pohazovat vlny, čemuž se nelze divit. Rovněž vlastní námořníci mohou veslovat opačným směrem, a to se také vždy dělo. Vy z Civiltà Cattolica máte být zkušenými a zdatnými veslaři – veslujte tedy, buďte silní, a to i v protivětru! Veslujme ve službě církve, veslujme společně!”
„Dozvěděl jsem se, že vaši předchůdci o sobě raději mluvili jako o dělnících. Nikoli intelektuálové, nýbrž dělníci. Líbí se mi tato definice, která je pokorná, skromná a velmi účinná. Svatý Ignác si přeje, abychom byli dělníky na mystické vinici.”
Posláním katolického časopisu není šířit katolické názory, jakoby katolicismus byl filosofií. Časopis je skutečně katolický pouze tehdy, jestliže si osvojil Kristův pohled na svět, tlumočí jej a dosvědčuje, pokračoval Svatý otec a vrátil se k poslednímu setkání s redaktory Civiltà cattolica Před třemi lety jim svěřil trojici slov – dialog, rozlišování a hranice – kterou dnes rozšířil o další tři pojmy.
„A také vám dám trojici “patronů”, tedy tři postavy jezuitů, ke kterým můžete vzhlížet, abyste šli vpřed. První slovo je NEKLID. Položím vám otázku – uchovalo si vaše srdce neklid neustálého hledání? Pouze neklid totiž vnáší pokoj do jezuitova srdce. Bez neklidu jsme neplodní. Bezpečí nauky totiž někdy zaměňujeme za podezíravost vůči neklidu. Vy ale tak nejednejte – křesťanské hodnoty a tradice nejsou vzácné kousky z muzejního depozitáře. Jistota víry ať se naopak stává pohonem vašeho hledání.
Patronem takového neklidu papež jmenoval sv. Petra Fabera, podle kterého se pravý hybný duch projevuje zejména v těžkostech. Ryzí víra s sebou vždy nese hlubokou touhu po změně světa, dodal papež František, a jezuitské periodikum proto má nejenom poznávat a chápat dnešní zlo a rány světa, nýbrž zároveň naznačit terapii a léčit.
„Druhým slovem je NEDOKONČENOST. keďže Boh – Deus semper maior – vždy prevyšuje ľudskú predstavu a vždy nás prekvapuje. Proto máte být novináři a pisateli neúplného – tedy otevřeného, a nikoli zavřeného, strnulého – smýšlení. Dávejte se vést prorockým duchem evangelia, abyste získali původní, vitální, dynamický, ale nikoli samozřejmý pohled. A to zvláště v dnešním složitém a problematickém světě, kde zdánlivě triumfuje »kultura ztroskotání«, sycená profánním mesianismem, relativistickou průměrností, podezíravostí a rigiditou, a rovněž »kultura odpadových nádob«, která zahodí vše, co nefunguje podle jejího přání či se nejeví užitečně.”
Pouze skutečně otevřená mysl může čelit současné globální krizi a se zřetelem k dominantním kulturním přesvědčením porozumět, kam se svět ubírá, vysvětlil papež s odkazem na Božího služebníka Mattea Ricciho, jehož glóbus uvedl čínský národ k poznání jiných civilizací. Rovněž Civiltà cattolica má svými články pomáhat katolíkům, aby poznali Boží práci také za hranicemi církve, ve všech pravých civilizacích, kterými vane jeho Duch.
„Třetí slovo je IMAGINACE. „predstavivosť“, schopnosť umožňujúcu rozlišovanie v spolupráci s Pánom. V církvi a světě nastal čas rozlišování (…), jehož moudrost nás vyvazuje z nezbytné dvojakosti života. Touto dvojakostí je nicméně třeba proniknout, je nutné do ní vstoupit, jako to udělal Pán Ježíš, když přijal naše tělo. Strunulé myšlení není božské, neboť Ježíš přijal naše tělo, které není rigidní, nýbrž tuhne až v okamžiku smrti.”
Z toho důvodu mám velmi rád poezii, svěřil se papež, a pokud je to možné, nevzdávám se její četby. Porozumění básnickým metaforám totiž napomáhá pohotovosti, intuitivnosti, pružnosti a ostrosti myšlení. Pokud je člověku vlastní obrazotvornost, nezná zatvrzelost, nýbrž má naopak smysl pro humor a stále se těší vnitřní svobodě a laskavosti milosrdenství. Jeho představivost se doširoka rozpíná i ve zúžených prostorách, jak svým dílem dokládá bratr Andrea Pozzo, kterého papež zvolil třetím patronem. „Život se dme a zmítá bez umdlení, jak vítr v povětří či moře v moři snad”, citoval pak v závěru verš z Baudelairových »Květů zla«.
„Ano, život proudí a prudce se zmítá, jak vzduch na nebi a moře na moři. Myšlení církve musí opět nabýt geniality a stále lépe chápat, jak dnes člověk vnímá sám sebe, aby se tak rozvíjelo a prohlubovalo její učení. Genialita vede k poznání, že život není černobílý, nýbrž je obrazem sestaveným z různých barev – světlých i tmavých, sytých i tlumených. V každém případě však převažují odstíny, a právě ty jsou prostorem pro rozlišování, místem, kde Duch jako vítr nadouvá nebe a jako voda burácí mořem. Vaším úkolem, jak řekl Pavel VI., je tudíž život v konfrontaci se »žhnoucími nároky dnešního člověka a trvalým poselstvím evangelia« (Promluva u příležitosti XXXII. Generální kongregace Tovaryšstva Ježíšova, 3.12.1974).“
Vyzval papež redakci a spolupracovníky italského jezuitského časopisu Civiltà cattolica.