9.1.2017 Svätý Otec František veľvyslancom pri Svätej stolici: Pokoj je dar, výzva i úsilie
Z tohoto hlediska jsem silně přesvědčen o tom, že všechna náboženství jsou povolána podporovat mír. Významnou měrou jsem to mohl zakusit při Světovém dni modliteb za mír v Assisi, kde se představitelé různých náboženství setkali, aby společně dali hlas trpícím, kteří sami hlas nemají a jejichž hlasu nikdo nenaslouchá. A rovněž jsem to vnímal při návštěvě římské synagogy a mešity v Baku.”
Jak papež připustil, v průběhu dějin nechybělo nábožensky motivované násilí, které vycházelo právě z Evropy, v níž rozdělení křesťanů trvá příliš dlouho. Současnost však, jak připomenul při cestě do Švédska, vyžaduje zacelení minulých ran a společnou cestu za týmž cílem.
„Základem této cesty nemůže být nic jiného než ryzí dialog mezi různými náboženstvími. Tento dialog je možný a nezbytný.”
„ Bohužiaľ, sme si vedomí toho, ako aj dnes náboženská skúsenosť môže byť neraz použitá ako zámienka pre uzavretia sa, sociálne vylúčenia a násilie,
Jde o vražedné šílenství, které zneužívá Božího jména k rozsévání smrti a pokouší se prosadit svou vůli po nadvládě a moci. Vyzývam preto všetky náboženské autority, aby sa zjednotili v silnom zdôraznení toho, že nikdy nemožno zabiť v Božom mene. Fundamentalistický terorizmus je ovocím vážnej duchovnej biedy, ktorá je neraz spojená aj so značnou sociálnou chudobou. Je možné úplne ho poraziť jedine vďaka spoločnému prínosu náboženských lídrov, ako aj tých politických.”
„Po druhých (tedy politicích) se požaduje, aby ve veřejném prostoru zaručili právo na náboženskou svobodu a uznali její kladný a konstruktivní přínos při budování občanské společnosti, která nemá klást do protikladu sociální příslušnost (…) a duchovní rozměr života. Vládcové navíc nesou odpovědnost za to, aby zabránili utváření podmínek, které by se staly živnou půdou pro šíření fundamentalismů. To vyžaduje příslušnou sociální politiku, zaměřenou na potírání chudoby, která však nemůže odhlédnout od upřímného docenění rodiny jakožto privilegovaného místa lidského dozrávání, a od nemalých investic do vzdělání a kultury.”
Svätý Otec tiež vyzdvihol iniciatívu Rady Európskej únie, ktorá sa v uplynulom roku začala venovať „úlohe výchovy k prevencii pred radikalizáciou, ktorá vedie k terorizmu a k násilnému extrémizmu“.Ide o príležitosť prehĺbiť prínos náboženského fenoménu a úlohu výchovy k skutočnej pacifikácii sociálneho tkaniva“:
„Prajem si vyjadriť presvedčenie, že žiadna politická autorita sa nesmie limitovať na garantovanie bezpečnosti vlastných občanov…, ale je tiež povolaná stať sa skutočnou šíriteľkou a sprostredkovateľkou pokoja. Pokoj je «aktívna cnosť», ktorá si vyžaduje úsilie a spoluprácu každého jednotlivca i celého sociálneho útvaru vo svojom celku“.
Odkazem nedávno zakončeného Roku milosrdenství se má stát “kultura milosrdenství, založená na znovuobjevování setkávání s druhými; kultura, v níž se nikdo nedívá na druhého lhostejně, ani neodvrací zrak, když vidí utrpení bratří” (Misericordia et misera).
”Pouze takto budeme moci vybudovat otevřenou společnost, která je ochotna přijímat cizince a zároveň žije ve vnitřním bezpečí a míru. A to je nanejvýš důležité v současné době, kdy v různých částech světa neustává silný pohyb migrantů.”
Římský biskup zdůraznil, že je nutné skloubit „právo přestěhovat se do jiného státu a usadit se v něm” (Jan XXIII., Pacem in Terris,25) se zárukou integrace migrantů do sociálního tkaniva hostitelské země, aniž by se cítili ohroženi ve svém bezpečí, kulturní identitě a politicko-sociální rovnováze.
„Na druhé straně migranti nesmí zapomínat, že mají povinnost respektovat zákony, kulturu a tradice zemí, kterými byli přijati. Prozíravý přístup ze strany veřejné správy nespočívá v tom, že by se uskutečňovala politika uzavřenosti vůči migrantům, nýbrž v moudrém a dalekozrakém zhodnocení toho, do jaké míry je vlastní země schopna migrantům a zejména těm z nich, kteří skutečně potřebují ochranu, poskytnout důstojný život, aniž by poškozovala obecné dobro občanů.”
K dalším nepřátelům míru, dodal papež, patří korupce a sociální nerovnost„Ve světě dosud žije příliš mnoho lidí, a zejména dětí, kteří trpí dlouhodobou chudobou a žijí v podmínkách potravinové nejistoty – či lépe řečeno, hladu. Na druhé straně si pouhých pár jedinců lačně slouží přírodními zdroji a dennodenně se plýtvá velkým množstvím potravin. Děti a mladí lidé jsou však naší budoucností – pro ně pracujeme a budujeme. Nelze je egoisticky opomíjet a zanedbávat. Proto považuji za prvnotní úlohu obranu dětí, jejichž nevinnost se často láme pod tíhou vykořisťování, nelegální a otrocké práce, prostituce a zneužívání ze strany dospělých, lupičů a obchodníků se smrtí.
„Nepriateľ pokoja je ideológia, ktorá využíva sociálne problémy, aby vyvolávala pohŕdanie a nenávisť a ktorá vidí v druhom nepriateľa, ktorého treba zničiť. Bohužiaľ, nové ideologické formy neprestajne vystupujú na horizonte ľudstva. Maskujúc sa za nositeľov dobra pre národ, naopak nechávajú za sebou chudobu, rozdelenia, sociálne napätia, utrpenie a nezriedka tiež smrť. Pokoj sa naopak získava vďaka solidarite. Z nech vyviera túžba po dialógu a spolupráci, ktorá nachádza v diplomacii základný nástroj“.
Celý Blízky východ potrebuje urgentne pokoj!“
Celá Európa prechádza rozhodným momentom svojej histórie, v ktorom je povolaná znovu objaviť vlastnú identitu. Čo si vyžaduje znovu objaviť vlastné korene, aby mohla formovať vlastnú budúcnosť… Proces európskeho zjednotenia, ktorý sa začal po druhom svetovom konflikte, bol a naďalej je jedinečnou príležitosťou pre stabilitu, pokoj a solidaritu medzi národmi“.
„Pokoj je dar, výzva a úsilie. Dar, lebo pramení zo samotného srdca Boha; výzva, lebo je dobrom, ktoré sa nedá nikdy zaplatiť a ktoré treba nepretržite získavať; úsilie, lebo si vyžaduje zanietené konanie každého človeka dobrej vôle v jeho hľadaní a budovaní. Neexistuje teda skutočný pokoj, ak nevychádza z vízie človeka, ktorý vie šíriť integrálny rozvoj, uvedomujúc si svoju nadprirodzenú dôstojnosť.
Želám si pre tento len teraz začatý rok, aby rástli medzi našimi krajinami a ich národmi príležitosti pre spoločnú prácu a budovanie autentického pokoja. Zo svojej strany Svätá stolica a predovšetkým Štátny sekretariát je vždy pripravený spolupracovať s tými, čo sa snažia o ukončenie konfliktov, a ponúknuť podporu a nádej národom, ktoré trpia“. –