7.8.2015 Spontánne odpovede pápeža Františka mladým z Eucharistického hnutia
Vatikán. V aule Pavla VI. se dnes dopoledne konala papežská audience pro půldruhého tisíce mladých lidí, kteří se účastní světového kongresu Eucharistického hnutí mládeže.
Papež František ve své obsáhlé a spatra pronášené promluvě reagoval na šest otázek, které mu položili čtyři dívky a dva mladí muži z Argentiny, Brazílie, Francie, Indonésie, Itálie a Tchaj-wanu. Ve své odpovědi vyšel ze dvojice slov, která se v otázkách často vyskytovala: napětí a konflikt.
Sú tu dve slová na začiatku otázok, ktoré sa ma dotkli. A sú to slová, ktoré zažívame v každodennom živote – či už v spoločnosti alebo v rodine. Týmito slovami sú ‚napätie‛ a ‚konflikt‛ „Pomyslime na to, čo by bolo zo spoločnosti, rodiny, skupiny priateľov bez napätí a bez konfliktov? Viete čo by z nich bolo? Cintorín. Lebo napätia a konflikty sú neprítomné jedine tam, kde ide o mŕtve veci. Keď je tu život, je tu napätie a je tu konflikt. Je preto dôležité hlbšie tomu porozumieť a hľadať v mojom živote, ktoré sú skutočné napätia, ako tieto napätia prichádzajú – lebo napätia vypovedajú o tom, že som živý – a aké sú tieto konflikty. Pouze v ráji, kde budeme všichni v pokoji sjednoceni s Ježíšem Kristem, nebudou konflikty a napětí. Každý člověk tedy musí odhalit ve svém životě napětí, Napätia ti pomáhajú rásť, rozvíjajú odvahu. A mladý človek musí mať túto cnosť odvahy! Mladý bez odvahy – nuž, to je ochabnutý mladý, je to mladý-starec.“
Na druhé straně nelze milovat napětí samo pro sebe, protože by to vedlo ke zrodu konfliktní osobnosti „Aby som to povedal jasne: po prvé – nebáť sa napätí, lebo pomáhajú rásť. Po druhé – riešiť napätia prostredníctvom dialógu, lebo dialóg spája – ako v rodine, tak aj v skupine priateľov a nachádza sa tak spôsob k spoločnej ceste bez toho, aby sme stratili vlastnú identitu. Po tretie – nepripútať sa príliš k istému napätiu, lebo toto ti uškodí
Povedal som, že mladý bez napätia je mladým penzistom, ‚mŕtvym mladým‛, avšak mladý, ktorý vie žiť jedine v napätí je chorým mladým. Toto je treba rozlišovať. Je to takto jasné? Nie, nie je to jasné. Ale poďme ďalej.“. Jako řešení rodinných konfliktů doporučil František dialog a přešel k jinému typu střetů – tedy sociálnímu konfliktu, konkrétně v indonéské společnosti. Také tento typ konfliktu prospívá, protože vede ke vnímání různosti, podotkl Svatý otec.
„Dobré zvládnutí takovéhoto konfliktu předpokládá, že se zaměříme na jednotu. Společnost, která sestává z množství odlišných kultur, musí usilovat o jednotu, avšak ctít identitu každé své součásti. Konflikty, při kterých jedna kultura nesnáší druhou, se mění ve válku. Takovým nevyřešeným konfliktem je případ našich bratří z etnika Rohyngijů. (…) Skutečné sociální konflikty se řeší dialogem, ale především úctou k identitě druhého člověka. (…) V našich dějinách vždy existovaly konflikty, které vznikaly z neúcty k náboženské identitě druhého člověka. Nelze říci: Ale toto není katolík, nevěří v Ježíše Krista. Respektuj ho. Hledej v něm to dobré. Objevuj hodnoty jeho náboženství a kultury. Projevuj mu úctu.“
Tá fanúšička Pelého [smiech] položila túto otázku: čo bolo tou najväčšou výzvou, ktorej pápež František čelil vo svojej misii ako rehoľník? Povedal by som – nájsť vždy pokoj v Pánovi. Ten pokoj, ktorý môže dať jedine Ježiš. V prácach, v povinnostiach je výzvou nájsť ten pokoj, ktorý znamená, že Pán ťa sprevádza, že Pán je nablízku. A je tu aj ďalšia výzva: vedieť rozlíšiť Ježišov pokoj od iného pokoja, ktorý nepochádza od Ježiša. Rozumiete? Toto je vec, ktorú sa musíte dobre naučiť a prosiť od Pána milosť vedieť rozlíšiť skutočný pokoj od falošného pokoja. Vedieť rozlišovať. Toto je výzva. Skutočný pokoj prichádza vždy od Ježiša. Niekedy je tiež zabalený do istého kríža. No je to Ježiš, ktorý ti v tej skúške dáva pokoj. Nie vždy to prichádza ako kríž, no skutočný pokoj pochádza vždy od Ježiša. Naopak ten iný pokoj – povrchný pokoj – ten pokoj, ktorý ťa robí spokojným, tak trochu ťa uspokojuje, avšak je povrchný, pochádza od nepriateľa, od diabla. A dáva ti uspokojenie: „Veď ja som v pohode, toto mi nerobí starosti, som v pokoji“. Avšak hlboko vo vnútri je klam. A tu je potrebné prosiť o milosť vedieť rozlišovať, vedieť rozpoznať, ktorý je Ježišov pokoj a ktorý pokoj je od nepriateľa, ktorý ťa ničí. Nepriateľ vždy ničí! Nechá ťa veriť, že toto je cesta a potom ťa nakoniec nechá osamote. Lebo pamätajte si jedno: diabol je zlý platca, nikdy neplatí dobre. Vždy ťa prekabáti! Je to podvodník! Ukazuje ti veci pod maskou a ty veríš, že sú dobré, že ti prinesú pokoj, ideš za nimi, no nakoniec nenájdeš šťastie. Vždy hľadať Ježišov pokoj – toto je výzva, výzva, ktorú som mal ja, ktorú mám a ktorú máte aj vy všetci. A čo je znakom Ježišovho pokoja? Ako viem, že tento pokoj dáva Ježiš? Znakom je radosť, tá hlboká radosť. Diabol ti nikdy nedá radosť. Túto radosť ti môže dať jedine Ježiš, darujúc ti Ducha Svätého
I v těžkých okamžicích proto hledejte Ježíšův pokoj a odlišujte jej od klamného pokoje. Ježíš je dobrý plátce – platí dobře, velmi dobře!“
Papež František dále odpovídal na otázku tchajwanské dívky Pin Ju, kterou zajímalo, zda po nástupu na Petrův stolec pozoruje v církvi a ve světě nějaké reálné známky radosti…
„Takové známky tu jsou a jednou z nich je vidět mladé lidi, jako jste vy, kteří věří v Ježíšovu eucharistickou přítomnost a kteří věří, že láska je silnější než nenávist, mír mocnější než válka, úcta větší než konflikt, soulad pevnější než napětí. V tom všem je naděje a mně osobně to dává radost!“
Tato znamení naděje a radosti přetrvávají, přestože světem zmítá množství válek, doplnil papež a vrátil se ještě jednou k mezigenerační problematice. Upozornil, že dnešní společnost příliš zapomíná na prarodiče, kteří jsou zdrojem překvapení a rovněž rodinné, národní a náboženské paměti.
„Ptám se: Povídáte si se svými prarodiči? (Odpověď: Ano!) Vyptáváte se jich, jak se kdysi žilo, co zažívali, jak se to či ono dělá? Prosím vás, dělejte to! Prarodiče jsou totiž pramenem moudrosti, protože uchovávají paměť života a víry, ale také paměť napětí a konfliktů…Prarodiče jsou skvělí, velmi mne těší, když s nimi mohu mluvit. Řeknu vám, co se mi stalo na náměstí při jedné ze středečních generálních audiencí. Stála tam stařenka, na které byl patrný její věk, ale jejíž oči zářily radostí! Dal jsem zastavit papamobil, sestoupil jsem a šel jsem ji pozdravit. Smála se na mne a já jsem se jí zeptal: Řekněte mi, babičko, kolik je vám let? Odpověděla: 92. Prosil jsem jí, aby mi dala recept, jak se dožít 92 let. A ona povídá: Víte, jím ravioli. A potom dodala: A dělám si je sama!“
Nezapomínejte na své prarodiče, vyzýval papež členy Eucharistického hnutí mládeže, a přešel k odpovědi na další otázku. Čtyřiadvacetiletá Luise z Francie se ptala, zda v přátelském vztahu s Ježíšem máme očekávat také projev Pánovy přítomnosti.
Priateľstvo je vždy o dvoch: ja som priateľ a ty si môj priateľ. A Ježiš sa vždy zjavuje – už som o tom hovoril – vo svojom pokoji. Ak sa priblížiš k Ježišovi, daruje ti pokoj, dá ti radosť. A keď stretneš Ježiša – v modlitbe, v dobrom diele, v pomoci iným, sú tu mnohé spôsoby ako nájsť Ježiša… – pocítiš pokoj a aj radosť. Toto je ten prejav, Louise. Je to tak. Ježiš sa zjavuje na oplátku. Ty ho však musíš hľadať – či už v modlitbe, v Eucharistii, v dennodennom živote, v zodpovednosti v tvojich povinnostiach a aj v hľadaní tých najchudobnejších a pomáhaní im. Tam je Ježiš! A dá ti to pocítiť. Niekedy pocítiš to, čo je vlastné jedine stretnutiu s Ježišom: žasnutie! Úžas zo stretnutia s Ježišom. Stretnúť Ježiša – na toto slovo nezabudni, prosím. Stretávať Ježiša!“
Papež František pak připomenul úryvek z první kapitoly Janova evangelia (Jan 1,35-42), ve kterém dva z učedníků Jana Křtitele potkávají Ježíše, následují ho a zůstávají u něj celý den až do večera. Jedním z těchto učedníků byl Ondřej, bratr Šimona Petra, který běží za svým bratrem, aby mu s úžasem a radostí sdělil zprávu: „Našli jsme Mesiáše.“ A druhý učedník – Jan – udělal totéž se svým bratrem Jakubem, dodal Svatý otec.
„Setkání s Ježíšem tě naplňuje takovýmto úžasem, který dokazuje Jeho přítomnost. Úžas se později vytrácí, ale zanechává za sebou pokoj a radost. Nikdy nezapomínejte na tuto trojici: úžas, pokoj, radost. Ježíš je v nich a jimi nám odplácí.“
Jak by papež František vybídl mladé lidi k hlubšímu odhalení eucharistie, ptal se Austin z argentinské Córdoby. Na jeho otázku římský biskup odpovídal v samém závěru:
„Vždy pomáha myslieť na Poslednú večeru. A na to slovo, ktoré Ježiš povedal, keď dal chlieb a víno, svoje Telo a svoju Krv: «Toto robte na moju pamiatku»… Pamiatka tam prítomného Ježiša; pamiatka Ježiša, ktorý je pri každej omši a zachraňuje nás tam. Pamiatka tohto gesta Ježiša, ktorý potom odišiel do Olivovej záhrady započať svoje utrpenie. Pamiatka lásky tak veľkej, že dal svoj život za mňa! Každý z nás toto môže povedať.“
„Milost upamatovávat se na Ježíšovo konání není pouhý rituál nebo obřad. Existují krásné vojenské či kulturní ceremonie, ale tato památka je něco jiného. Vystupujeme při ní na Kalvárii, tam, kde za mne Ježíš položil život. Toto si musíme neustále opakovat a když s touto pamětí přijímáme Ježíšovo Tělo a Krev, prohlubujeme svůj vztah k eucharistii.“
Pokud se při mši svaté nudíme, je pro nás zřejmě pouhým rituálem, pokračoval papež František. Proto nám prospěje, když prohloubíme tajemství eucharistie, jak k tomu vyzýval sv. Pavel.
„Pamätaj na Ježiša Krista. Nuž, keď som na omši, som tam, kde dáva svoj život za mňa. A tak prehlbuje tajomstvo. A potom, keď nejdeš na omšu, ale sa ideš modliť pred svätostánok, pamätaj, že on je tam a že dal za teba svoj život. Pamiatka. To bola rada, ktorú dal Ježiš svojim: «Toto robte na moju pamiatku».“ Tedy vždy, když slavíte mši svatou, vždy, když se modlíte před svatostánkem, konejte tuto památku.“
Napětí a dialog, konflikt a úcta, pokoj a radost, setkání s Ježíšem přinášející úžas, eucharistie jako konání památky, shrnul papež heslovitě svou obsáhlou promluvu:
„To vás povede dál. Ve světě je mnoho špatného, protože jsme ve válce, ale také mnoho dobrého a krásného. V Božím lidu se skrývá tolik neznámých světců. Bůh je přítomen a existuje tolik důvodů k naději a další pouti. A proto s odvahou kupředu!“
Loučil se papež František s Eucharistickým hnutím mládeže před závěrečnou modlitbou Zdrávas Maria.