6.5.2017 Pápež František povzbudil študentov k práci za mier a ľudské práva
Svatý otec dnes přijal v aule Pavla VI. sedm tisíc studentů italských škol, kteří se účastnili celonárodního setkání pořádaného italskými státními institucemi a vatikánským úřadem pro službu integrálnímu lidskému rozvoji pod mottem „Nasadit se za mír je úkolem všech“. Dvoudenní setkání tvořené řadou přednášek na půdě státních a církevních institucí na téma míru a lidských práv vyvrcholilo dnešní audiencí u papeže Františka.
Být mírný, zaujímat postoj umírněnosti, neznamená být hloupými. Znamená to říkat věci pokojně, klidně a bez zraňování, snažit se hledat takový způsob vyjadřování, který by nezraňoval. Mírnost je jedna ze ctností, kterou si musíme znovu osvojit a znovu objevit ve svém životě. A proto v našich rozmluvách pomáhá, když lidem nedáváme přívlastky. Ponecháváme a ustavičně zachováváme mírnost. Tímto postojem umírněnosti se stavíme proti násilí.“
6.5.2017 Pápež prijal bohoslovcov z Neapola: Priateľstvo s Ježišom, rozlišovanie a „magis“
– Interdiecézny seminár, ktorý slúži formovaniu bohoslovcov z viacerých diecéz, je „príležitosťou na vzájomné obohatenie“, ktorá„neoslabuje, ale naopak spevňuje a motivuje zmysel príslušnosti k partikulárnej cirkvi“. Tieto myšlienky adresoval pápež František 120-člennej komunite bohoslovcov a ich formátorov z pápežského seminára v Neapole, keď ich dnes dopoludnia prijal na audiencii vo Vatikáne.
Pápežský medziregionálny seminár založený v neapolskom Posillipe v roku 1912 z rozhodnutia sv. Pia X., slúži celému juhotalianskeho regiónu Kampánie a vedú ho talianski jezuiti.
Pápež František pri tejto príležitosti hovoril o najcennejších prvkoch „pedagogiky Duchovných cvičení“ a iganciánskej spirituality pre formáciu budúcich diecéznych kňazov.
Na prvom mieste je to podľa jeho slov „ústredné miesto vzťahu osobného priateľstva s Pánom Ježišom“, ktorý nás nazýva priateľmi, čo „umožňuje žiť spiritualitu solídnu, hlbokú, avšak nie ‚neinkarnovanú‘“.Proto je důležité neustále poznávat, přijímat a reformovat vlastní lidství.“
Podobně v intelektuální formaci nejde pouze o nabývání vědomostí. Nemá z vás být výkladový slovník – poznamenal papež. Jde o to získávat schopnost kritického přístupu ke skutečnosti, počínaje sebou samým. František připomněl Petrův dialog s Ježíšem z Matoušova evangelia (16,16.18), v němž Petr rozpoznává v Ježíši Krista – Mesiáše – a sám dostává nové jméno, jako klíčový moment cesty povolání, a poukázal na hluboký význam správného pojmenovávání věcí:
„Nazývávání věcí pravým jménem je prvním krokem k sebepoznání, a tedy k poznávání Boží vůle s naším životem. Drazí seminaristé, nebojte se nikdy nazývat věci jménem, hledět do tváře pravdě svého živata a otevírat se s průzračností a pravdivostí druhým, zejména vašim formátorům. Vyhnete se tak pokušení formalismu a klerikalismu, které jsou vždy kořenem dvojího života.“
Na druhom mieste je to výchova k rozlišovaniu, aby sa kňaz stal skutočným „človekom rozlišovania“.
Dnes, více než kdy jindy, je kněz povolán vést křesťanský lid v rozlišování znamení doby, v umění rozpoznat Boží hlas v zástupu často zmatených a překřikujících se hlasů, které si vzájemně odporují, v našem světě charakterizovaném pluralitou kulturních a náboženských světonázorů. (…) Rozlišování je odvážnou volbou, na rozdíl od pohodlnějších a zjednodušujících cest rigorismu i laxismu, jak jsem vícekrát opakoval. Výchova k rozlišování znamená vyhýbat se pokušení útěku za určitou rigidní normu či za obraz jakési idealizované svobody. Vychovávat k rozlišování znamená „dát se všanc“, vyjít ze světa svých přesvědčení a předsudků, abychom se otevřeli pochopení toho, jak k nám Bůh promlouvá dnes, v tomto světě, v této době, v této chvíli – a jak promlouvá nyní právě ke mně.“
Do tretice je to „otvorenosť voči Božiemu kráľovstvu pestovaním túžby po ‚magis‘, čiže tom, čo je ‚viac‘ vo veľkodušnom darovaní sa Pánovi a bratom“.
„Hledání Království nám pomáhá, abychom se nespokojovali s tím, co jsme již získali, neusínali na vavřínech svých úspěchů, nýbrž pěstovali posvátný neklid toho, kdo touží především sloužit Pánu v bratřích. Tento neklid rozšiřuje duši a činí ji schopnější přijímat Boží lásku. Hledání Království znamená unikat logice průměrnosti a „nezbytného minima“, a otevírat se objevům velkých snů, které má Bůh pro nás.“
Pápež mladým seminaristom zdôraznil, že vnútorná sloboda sa začína od prvého stupienka, ktorým je nenaviazanosť na materiálne statky, na uznanie tohto sveta, na citové väzby, aby bol človek slobodný pre vlastné povolanie.
„Nezabúdajte, diabol vchádza cez vrecká, vždy, potom nasleduje márnivosť, namyslenosť, pýcha...Priateľstvo s Ježišom prejavuje „osobitne v láske k chudobným, aby kňazi boli svedkami chudoby cez jednoduchosť a prísnosť života, aby sa tak stali úprimnými a hodnovernými podporovateľmi pravej sociálnej spravodlivosti