31.12.2015 Papež k dětským chrámovým sborům: Ve světě trvá boj mezi ďáblem a Bohem
Vatikán. Šest tisíc mladých lidí z osmnácti zemí světa se sjelo na 40. kongres federace „Pueri cantores“. Tato katolická organizace, založená v roce 1944 ve Francii, sdružuje dnes více než tisíc dětských sborů na celém světě a v jejím čele stojí už 20 let polský kněz a dirigent Robert Tyrała.
Mladé zpěváky přijal dnes dopoledne papež František. Při audienci v aule Pavla VI. jim odpověděl na tři otázky. „Líbí se vám náš zpěv, zpíváte rád?“ – zněl první dotaz.
Papež František na něj reagoval se stejnou upřímností:
„Rád bych vás slyšel častěji, zatím jsem slyšel jen jednu píseň, doufám, že přijdou další. Rád poslouchám zpěv, ale kdybych zpíval já, bylo by to jako oslí hýkání, neumím zpívat.“
Papež pak pokračoval vyprávěním ze svého dětství:
„Je nás pět sourozenců. Když jsme byli malí, maminka nás v sobotu ve dvě hodiny odpoledne svolávala k rádiu, abychom poslouchali. A víte co? Každou sobotu vysílali nějakou operu. A maminka nás učila, o co v ní jde…. Takže jsem jako dítě poznal potěšení naslouchat zpěvu. Ale zpívat jsem nikdy neuměl.“ Mám rád hudbu a zpěv.
„Spev vychováva dušu, spev duši prospieva,“ povedal pápež a poukázal na to, že aj mama, keď chce uspať dieťa, spieva mu uspávanku.
Ocitoval také slova sv. Augustina, který říká „Zpívej a kráčej“. Křesťanský život je cesta, která nemá být smutná, nýbrž radostná. Proto se má kráčet se zpěvem, dodal papež a vybídl děti, aby zopakovaly – každý ve svém jazyce – Augustinovu pobídku.
Druhá otázka byla ještě osobnější. „Jak dokážete být pořad tak dobrý, nikdy se nerozčílíte? Jaká předsevzetí máte do nového roku,“ ptali se mladí zpěváci. „Jenom Bůh je dobrý,“ odpověděl František s odkazem na Ježíšova slova v evangeliu. My lidé neseme následky zranění dědičným hříchem, a proto nejsme vždycky dobří, pokračoval papež.
„Pamatuj si vždycky, jedině Bůh je dobrý a pokud chceš najít dobrotu, jdi k Pánu, tam je veškerá dobrota, láska a milosrdenství. A víš, jak to dělám já, abych byl trochu dobrý? Přicházím za Pánem a prosím ho: „Pane, pomoz mi, abych nebyl tolik hříšný, abych nebyl moc špatný, abych nedělal nikomu naschvály, abych nezáviděl, abych se nemíchal do sporů, kterých je hodně…“ Je potřeba prosit o milost být dobrý, protože dobrý je pouze Bůh. To se musíte také naučit.“
A František opět vyzval děti, aby skandovaly, každý ve svém jazyce „Jenom Bůh je dobrý“.
„Ano, rozčiluji se, ale nekoušu!“ – reagoval pak František na druhou část otázky. Rozčílím se, ale pak si vzpomenu, kolikrát jsem já sám rozzlobil druhé a řeknu si, že nemám právo se rozčilovat. Pokud někdo udělá něco, co nás rozzlobí, je třeba jít za ním a mluvit s ním jako s bratrem, dodal papež a pokračoval:
„Ale bez rozčilování, protože hněv je jedovatý, otravuje duši. (…) Někteří lidé, také vy jistě takové znáte, mají zahořklou duši, žijí se stálou hořkostí, jsou rozzlobení. Jakoby si každý den myli zuby octem. Tito lidé jsou nemocní, je to nemoc. Je pochopitelné, že se mi sem tam něco nelíbí, něco mě trochu rozčílí. Ale být stále rozzlobený, mít ve zvyku křičet, křičet na druhé, to je jed.“
Mám jedno předsevzetí pro nový rok, prozradil pak Svatý otec v odpovědi na třetí část otázky. Předsevzal jsem si při duchovních cvičeních, že se budu víc modlit.
„Biskupové a kněží – a já jsem biskup – musejí podpírat Boží lid v první řadě modlitbou, to je jejich první služba,“ řekl František. Vyprávěl pak mladým sboristům o ustanovení jáhnů, kteří – jak o tom píší Skutky apoštolské – převzali některé úkoly apoštolů, aby se tito mohli věnovat svému hlavnímu úkolu, totiž modlitbě a hlásání evangelia.
„Prvním úkolem biskupa je tedy modlitba, to je první úkol. Není možné být biskupem v církvi a neklást modlitbu na první místo. Potom následuje hlásání evangelia. Proto jsem si řekl, že dobrým předsevzetím pro příští rok bude modlit se trochu víc. (…)A ptám se také vás: myslíte, že by to mohlo být dobré předsevzetí také pro vás? Modlete se trochu víc! Protože církev jde kupředu díky modlitbám svatých. Modlete se za církev!“
Čím jste se chtěl stát, když jste byl malý? Večer, když se dívám s rodiči na televizi, vidím mnoho smutných a dramatických osudů. Zůstane svět takový vždycky, také až vyrostu? – ptali se do třetice mladí zpěváci.
„Kdybych vám řekl pravdu na první otázku, budete se smát… Ale řeknu vám pravdu!“ – reagoval papež František. Potvrdil, co prozradil v nedávném rozhovoru pro časopis holandských bezdomovců, že totiž obdivoval na trhu mistrovské zacházení řezníka s nožem…
„Když jsem byl malý, chtěl jsem se stát řezníkem. Líbilo by se mi to…“
Druhá otázka je vážná, pokračoval Svatý otec. „To, co říkáš, je pravda! V dnešním světě mnoho lidí trpí!“ František připomněl války v Africe, na Blízkém východě, na Ukrajině i konflikty v Latinské Americe. Modlete se za děti, které nemají co jíst, nemohou chodit do školy a když onemocní, nemají se kde léčit, vybízel papež.
„Je však jedna věc, o které se nerado nemluví, ale o které se má mluvit: ve světě je boj mezi dobrem a zlem, říkají filosofové, boj mezi ďáblem a Bohem. Ten stále trvá! Když každého z nás napadne provést nějaký naschvál, už tento drobný naschvál je inspirován ďáblem, který nás – skrze slabost, kterou v nás zanechal dědičný hřích – přivádí k tomu, abych to udělali. Zlo se děje v malých věcech stejně jako ve velkých, jak ve válkách tak například v chlapci či děvčeti, kteří lžou… Je to válka proti Boží pravdě, proti pravdě života, proti radosti. Tento boj mezi ďáblem a Bohem – jak říká Bible – bude pokračovat až do konce.“
Na světě je však také mnoho dobrých věcí a já se ptám, proč se o nich nemluví, pokračoval František, jakoby lidé chtěli vidět špatné zprávy a nahrávali tak ďáblu…
„Bůh se však také umí projevit, a to v mnoha svatých lidech! Nejen na misiích, ale ve světě, v práci, v rodinách… i když to není vidět v televizi. (…) Protože dobré věci lidi nudí. Nebo je neumíme prezentovat, dělat dobré věci a ukazovat je. Když se tedy díváš doma na televizi, pamatuj si tyhle dvě věci: ve světě je boj mezi dobrem a zlem, mnoho dětí trpí, jsou tu války a špatnosti, protože existuje boj mezi Bohem a ďáblem. Ale mysli také na mnoho, přemnoho svatých lidí, kteří dávají život, aby druhým pomohli, a kteří se modlí za druhé. (…) Na světě jsou věci opravdu ošklivé, ale jsou tu také věci opravdu svaté! Velké věci jsou Božím dílem. Jsou tu skrytí světci. A na to nezapomínejme, na „skryté světce“, které nevidíme.“
V závěru František ještě jednou poděkoval mladým sboristům za zpěv, požehnal jim a popřál vše dobré v novém roce. Všichni se pak pomodlili k Matce Boží, každý ve svém vlastním jazyce.