30.5.2015 Potratom sa nič nevyrieši, povedal pápež rodičom postihnutých detí
Pápež František sa včera popoludní stretol v kaplnke Domu sv. Marty s asi dvadsiatkou ťažko chorých detí, ktoré prišli v sprievode rodičov a niekoľkých členov dobrovoľníckeho združenia UNITALSI. Išlo prevažne o deti vo veku 7 až 14 rokov, ale tiež o niekoľko malých detí okolo 2 – 3 rokov. Zástupkyňa prítomných hostí Máša pripomenula Svätému Otcovi predchádzajúce podobné stretnutie s ním, ktoré sa uskutočnilo 31. mája 2013 na rovnakom mieste. Spomenula aj niektoré deti, ktoré vtedy boli prítomné v kaplnke, a teraz sú už v nebi, a uistila, že všetci sa veľa modlili za pápeža, ako ich o to prosil.. Dále promluvil otec desítiměsíčního chlapce, který se narodil s vážným nervovým postižením a po rozhodném odmítnutí potratu.
“Nevíme, jak dlouho s námi náš syn Ondřej Maria zůstane a jaký plán si Bůh připravil pro něj, pro nás i pro všechny přítomné bratry a sestry, kteří sdílejí život s nemocným dítětem. Víme ale, že jsme byli povoláni k čemusi mimořádnému (…) a že naše dítě se – zcela neuvěřitelně – stává naším učitelem. Věříme, že nám Bůh dal toto veliké povolání – být dvakrát rodiči. Přirozenými rodiči a průvodci mimořádného dítěte, které je zvláštním darem Boha Otce.“
Papež František objal každého z přítomných návštěvníků a poté pronesl velice hluboké a spontánní rozjímání nad smyslem dětského utrpení:
Prečo deti trpia? Niet na to vysvetlenie, aj to je tajomstvo. Len hľadieť na Boha a pýtať sa: Prečo? A pri pohľade na kríž: Prečo je tam tvoj Syn? – To je tajomstvo kríža.“
“Neexistují pro ně vysvětlení. Je to tajemství. Mnohokrát přitom myslím na Matku Boží, které předali mrtvé a krvácející tělo jejího syna, poseté ranami. Matka Boží toto tělo hladila, ale nerozuměla. Ani Panna Mária nerozumela. Pretože si v tej chvíli spomenula na to, čo jej povedal anjel: ‚On bude kráľom, bude veľkým, bude to prorok.‘ A vo svojom vnútri zaiste s týmto tak doráňaným telom na ramenách, s toľkým utrpením pred tým, než zomrel, by isto rada povedala anjelovi: ‚Klamár! Bola som oklamaná.‘ Ani ona nemala žiadnu odpoveď. (…) Když se děti kolem dvou let začínají ptát: Proč?, nechtějí slyšet vysvětlení. Chtějí na sebe pouze přitáhnout tatínkovu a maminčinu pozornost. Můžeme se tedy Pána ptát: Ale proč? Proč děti trpí? Proč zrovna toto dítě? Pán nic nevysloví, ale pocítíme na sobě Jeho pohled, a to nám dodá sílu.“
Nebojte sa pýtať Boha: Prečo?, naliehať na neho: Prečo? – aby ste vždy s otvoreným srdcom prijali jeho otcovský pohľad. Jediné vysvetlenie, ktoré vám môžem dať, je: ‚Aj môj syn trpel.‘ Ale toto je vysvetlenie. Najdôležitejší je pohľad. A vaša sila je v tomto: v pohľade milujúceho Otca
“Možná se zeptáte – jste biskup, vystudoval jste teologii, copak nám neřeknete nic jiného? Ne. Trojice, eucharistie, Boží milost, utrpení dětí, to všechno jsou tajemství. A do tohoto tajemství můžeme vstoupit pouze díky láskyplnému Božímu pohledu. (…) Opravdu vám nemám co říci, pouze tolik, že obdivuji vaši sílu a odvahu.“
Svatý otec ocenil přístup manželů, kteří nesvolili k potratu postiženého dítěte.
“Nikdy, opravdu nikdy nic nevyřešíme tím, že se zbavíme člověka. Tak si mezi sebou vyřizují účty mafiáni.(…) Do světa, který každodenně odepisuje ty, kteří se mu nehodí, vnášíte hrdinství. Dovoluji si to říci nikoli proto, abych vám lichotil, ale z hloubi srdce. Jste malými hrdiny života. Častokrát jsem vyslechl starosti rodičů jako jste vy a jsem si jist, že také vy se obáváte toho, aby váš syn nebo dcera nezůstali jednou v životě sami. Je to snad jediná okolnost, za jaké rodiče prosí Pána, aby k sobě dříve povolal děti, aby nezůstaly osamoceny. A to je láska.“
Papež rodiče nemocných dětí ujistil, že se za jejich rodiny modlí. A jak podotkl, není to pouze otázka chvilkového soucitu, nýbrž trvalého doprovázení modlitbou na jejich cestě odvahy a kříže. Páteční podvečerní setkání ve vatikánské kapli Ducha svatého zakončila společná mariánská modlitba.