28.9.2017 Ranná homília pápeža Františka: Výčitky svedomia sú príznakom spásy
Nemajme strach „povedať pravdu o našom živote“, uvedomiť si vo svedomí svoje hriechy a vyznať ich pred Pánom, „aby nám odpustil“. Tak znela hlavná myšlienka dnešnej homílie pápeža Františka, ktorý ráno slúžil omšu v Dome sv. Marty vo Vatikáne. Podnet k úvahe našiel Svätý Otec v evanjeliovom úryvku z Lukáša, v ktorom sa hovorí o reakcii tetrarchu Herodesa na zázračné účinkovanie Ježiša Krista (Lk 9,7-9).
Pápež veriacim pripomenul, že mnohí si spájali Ježiša s Jánom Krstiteľom alebo s Eliášom, iní ho považovali za proroka. Herodes preto nevedel, „čo si má myslieť“, avšak „vo vnútri cítil“ niečo, čo „nebolo zvedavosťou“, ale „výčitkou v duši“, „v srdci“. Snažil sa vidieť Ježiša, aby „sa upokojil“. Chcel vidieť, ako Ježiš robí zázraky, avšak Ježiš odmietol robiť „pred ním cirkus“, a tak ho Herodes odovzdal Pilátovi. A Ježíš zaplatil, smrtí. Herodes tedy jeden zločin zakryl druhým, výčitku svědomí opatřil dalším zločinem jako někdo, kdo zabíjí ze strachu. Výčitka totiž není pouhá vzpomínka, nýbrž rána,
Když se ve svém životě dopustíme špatností, vznikne bolavá rána. Je to však vnitřní zranění, které není vidět. Ani já je nevidím, protože si na něj zvykám a pak si vezmu anestetika. Někdo se pokoušejí jej nalíčit, avšak zranění je vnitřní. A když tato rána zabolí, pocítíme výčitku. Jsem si nejenom vědom špatnosti, kterou jsem spáchal, ale vnímám ji. Cítím ji v srdci, cítím ji na těle, na duši, cítím ji v životě. Odtud pak přichází pokušení zakrýt ji, aby nebyla vnímána.“„Cítiť, že nás svedomie viní, že nám niečo hovorí“ je milosťou. Veď „nikto z nás nie je svätý a všichni jsme nakloněni vidět hříchy druhých, nikoli ty svoje. Nanejvýš tak možná soucítíme s těmi, kteří trpí válkou nebo kvůli diktátorům, kteří likvidují lidi.“
„Tuto ránu musíme – dovolte mi to slovo – pokřtít, tedy pojmenovat. Kde tě bolí?- »Ale jak ji mám objevit?« Především se modli: »Pane, smiluj se nade mnou hříšným.« Pán tvoji modlitbu vyslyší. Potom zpytuj svůj život. »A pokud nevidím, kde a co bolí, odkud bolest přichází a co je příznakem, co udělám?« – Požádej někoho, aby ti ji pomohl objevit, rána se ukázala a potom ji pojmenuj. Mám tuto výčitku, protože jsem se dopustil toho a toho, konkrétně. Tato konkrétnost je pravá pokora před Bohem a Bůh je pohnut touto konkrétností.“
„Je to konkrétnost, která je vlastní dětem ve zpovědnici – řekl dále papež. Konkrétně říci to, co jsem učinil, aby vyšla najevo pravda. Toto uzdravuje.“
„Naučiť sa túto vedu, múdrosť vedieť obviniť seba samého. Obviňujem seba samého, cítim bolesť rany, robím všetko preto, aby som objavil, odkiaľ pochádza tento symptóm a potom pociťujem vinu. Nemajme strach z výčitiek svedomia: sú príznakom spásy. Majme strach zo snáh zakrývať ich, maskovať ich, umenšovať ich, skrývať ich… Z toho áno. Buďme teda úprimní a Pán nás tak uzdraví.