23.10.2018 Múdrosť času – rozhovory s pápežom Františkom o medzigeneračnom spojenectve
„Podujatie sa konalo sa v súvislosti s témou biskupskej synody o mladých, ich viere a rozlišovaní povolania. V rámci programu na Patristickom inštitúte Augustiniánum Svätý Otec spontánnymi slovami odpovedal na šesť otázok seniorov, starších manželských párov i mladých ľudí.
Papež František během setkání hovořil o předávání víry, ale připomněl také jak vznikaly diktatury minulého století a vybízel k ponaučení z této historické lekce.
Jít a riskovat
První vystoupila s dotazem šestadvacetiletá Italka. Zajímalo jí, jak být šťastný v dnešním světě individualismu a konkurenčního přístupu. Být otevřený a nebýt statický, jít dál, protože k lidskému dozrávání vždy dochází na cestě, odpovídal papež. Proti soutěživosti, ochotné pošlapávat druhé, stojí Ježíšova logika služby, ale také odvaha riskovat: „Pokud v životě neriskuješ, nikdy nedozraješ, nikdy nevyslovíš proroctví a budeš žít pouze v iluzi zabezpečování svých jistot,“ dodal papež. Ve skutečnosti je však konkureční kultura krátkozraká, protože vidí pouze k cíli, který si bezprostředně postavila, a jde bezohledně za ním. Kultura bratrského soužití je oproti tomu kulturou služby, která se otevírá a neváhá přiložit ruku k dílu.
Prarodiče jako živá škola víry
„Co můžeme dělat jako rodiče a prarodiče, abychom sdíleli víru s našimi dětmi a vnoučaty?“ – ptala se manželský pár z Malty. Víra se předává v rodinném nářečí, zopakoval papež svůj oblíbený výrok a poukázal na zásadní význam prarodičů v těžkých chvílích dějin:
„Právě prarodiče v nejtěžších chvílích dějin dokázali předávat víru. Pomysleme na náboženská pronásledování minulého století, na diktatury a genocidy, které všichni známe. Tehdy to byli právě prarodiče, kteří ve skrytosti učili vnoučata modlitbě, víře a přinášeli je ke křtu (…) Víra se předává v domácím nářecí, ale také v nářečí přátelství a blízkosti. Víru není možné předávat prostřednictvím katechismu. Říkat, čti katechismus a budeš mít víru, tak tomu není!“
Víra se předává spolu s celým životem, pokračoval papež. Na obavy při pohledu na to, jak se dnešní mladí lidé církvi a víře vzdalují, reagoval povzbuzením k modlitbě a vnitřnímu pokoji. Nikdy se nesnažte přesvědčovat, protože víra roste jedině skrze přitažlivost vyvolanou osobním svědectvím. Často může pomoci jedině mlčení na správném místě, dodal František.
Lekce historie
Obavy nad tím, jak snadné je živit v lidech pocity nenávisti a poštvávat je proti sobě, vyslovila třiaosmdesátiletá paní z Itálie. František v odpovědi připomněl, že je důležité seznámit mladou generaci s výsledkem a průběhem obou světových válek:
„Je to poklad – sice negativní, avšak poklad – který je zapotřebí předat, aby formoval svědomí. Je třeba, aby ho znali a vyvarovali se stejných chyb, aby věděli, jak populismy začínají rozséváním nenávisti. Vezměme si například Hitlera v letech 1922-23… Rozsévání nenávisti není k životu. Rozsévání nenávisti je cestou zmaru, sebevraždy a vede ke třetí světové válce, která již rozkouskovaně probíhá. (…) Je možné schovávat se za různé věci, za svobodu nebo za rasovou čistotu, nebo jako dnes za otázku migrantů.“
S empatií šířit nenásilí
Poslední otázku po zlu prostupujícím světem položil známý americký režisér Martin Scorsese. „Je zapotřebí objevit moudrost slz a dar pláče. Důstojně plakat tváří v tvář násilí a zmaru je křesťanské,“ odpověděl papež a vybídl k šíření nenápadných lidských ctností odporujících násilí:
„Blízkost dělá divy. Je zapotřebí s empatií šířit nenásilí, mírnost a vlídnost. Tyto lidské ctnosti, které se zdají být nepatrné, ale jsou schopné překonávat i nejkrutější konflikty. A také být nablízku těm, kdo trpí, nablízku tam, kde jsou problémy, pěstovat blízkost mezi mladými a starými. Není to nic zvláštního, ale právě tak se předává zkušenost, která pomáhá dozrát nejen novým generacím, ale nám samým a celému lidstvu.“
Řekl papež František při na včerejším mezigeneračním setkání v římském Augustinianu.
Súčasťou iniciatívy je aj rovnomenná kniha svedectiev komentovaných pápežom Františkom v dialógu s pátrom Spadarom. Publikácia „Múdrosť času – dialóg s pápežom Františkom o veľkých otázkach života) vznikla zozbieraním 250 rozhovorov vo viac než 30 krajinách
Z predslovu pápeža Františka ku knihe Múdrosť času
„Mám jednu veľmi peknú spomienku. Keď som bol na Filipínach, ľudia ma zdravili volajúc: Lolo Kiko! «Dedko František»! Lolo Kiko! – kričali. Bol som skutočne spokojný, že vnímali, že som im blízko ako ich dedko.
Naša spoločnosť zbavila starých ľudí ich hlasu. Zobrali sme im ich priestor a príležitosť hovoriť nám o ich skúsenostiach, vyrozprávať ich príbehy a ich život. Odsunuli sme ich nabok a stratili sme dobrodenia ich múdrosti. Chceme eliminovať náš strach zo slabosti a zraniteľnosti, ale takto konajúc zväčšujeme u starých ľudí strach, že budú zle znášaní a opustení. Naopak, musíme znovu prebudiť verejnú mienku vďačnosti, ocenenia, pohostinnosti, schopnej dať pocítiť starému človekovi, že je živou súčasťou svojej komunity. Keď dávame bokom starkých, odhadzujeme možnosť vstúpiť do vzťahu s tajomstvom, ktoré im pomohlo kráčať ďalej, nájsť cestu v dobrodružstve života. A tak nám chýbajú vzory, prežité svedectvá. Sme zblúdení. Pripravili sme sa o svedectvo ľudí, ktorí nielen že vytrvali v čase, ale ktorí si udržiavajú v srdci vďačnosť za všetko, čo prežili.
A na druhej strane, aký je škaredý cynizmus starého človeka, ktorý stratil zmysel svojho svedectva, ktorý podceňuje mladých, ktorý sa vždy sťažuje. V takom prípade sa jeho životná múdrosť viac neprenáša, stáva sa neplodnou nostalgiou.
A naopak, aké krásne je povzbudenie, ktoré dokáže starý človek komunikovať dievčaťu či chlapcovi pri ich hľadaní zmyslu života. A toto je poslanie starých rodičov. Je to skutočné povolanie, ako to dosvedčujú napríklad tieto ponaučenia z Knihy Sirachovca: «Nepodceňuj rozhovory starých, veď aj oni sa učili od svojich rodičov. To od nich sa naučíš múdrosti a ako kedy dávať odpovede» (Sir 8, 9). Starí ľudia sú zásoba múdrosti našej spoločnosti. Pozornosť voči starým ľuďom je rozlišujúcim znakom civilizácie.
Slová starých rodičov majú niečo osobitné pre mladých. Aj viera sa tak prenáša, prostredníctvom svedectva starších, ktorí z nej urobili kvas svojho života. Viem to aj z osobnej skúsenosti. Ešte dnes nosím stále so sebou, v breviári, slová, ktoré mi moja babka Rosa napísala a dala mi ich v deň mojej kňazskej vysviacky. Často ich čítam a pomáha mi to. Už nejakú dobu nosím v srdci myšlienku. Cítim, že toto je to, čo Pán chce, aby som povedal: aby tu bolo spojenectvo medzi mladými a starými. Toto je ten čas, kedy starí ľudia majú snívať, a mladí tak budú môcť mať vízie. Získal som o tom istotu pri meditovaní Knihy proroka Joela, kde sa hovorí: «Vylejem svojho Ducha na každého človeka. Vaši synovia a vaše dcéry budú prorokovať, vaši starci budú snívať prorocké sny, vaši mládenci budú vídať videnia» (Joel 3,1).“