21.6.2015 Papež k salesiánům o výchově v čase krize
Turín. V pondělí večer se završila dvoudenní pastorační cesta papeže Františka do severoitalského Turína. Jak sám Svatý otec prohlásil, tato pouť jej vedla za relikvií Umučení Páně, ale také do míst, kde se před dvěma sty lety narodil sv. Jan Bosko. V turínské čtvrti Valdocco na Petrova nástupce v neděli odpoledne čekaly stovky mladých lidí, kteří zastupovali salesiánské oratoře z celé Itálie, ale také ze zahraničí, včetně Latinské Ameriky. U vchodu do baziliky Panny Marie Pomocnice, která byla z vůle dona Boska vystavěna roku 1868, papeže přivítali hlavní představený kongregace Salesiánů Dona Boska, don Angel Artime, a sestra Yvonne Reungoatová, hlavní představená kongregace Dcer Panny Marie Pomocnice.
Mateřský kostel salesiánské rodiny naposledy navštívil sv. Jan Pavel II., který zde v roce 1988 uctil světcovy ostatky sto let po jeho smrti. Po vstupu do baziliky papež František setrval v modlitbě před oltářem dona Boska, na který položil kytici květů. A po úvodním pozdravu salesiánských představených se obrátil k více než pěti stům řeholníkům a řeholnicím, kteří se sjeli z několika severoitalských krajů. Mluvil spatra, protože, jak prohlásil, předem sepsanou promluvu považuje za příliš formální. Jeho vyprávění se odvíjelo z osobních vzpomínek na vztah rodiny Bergogliových k salesiánské farnosti sv. Karla v Buenos Aires, kde se poznali papežovi rodiče a kde nalezli celoživotní duchovní vedení v postavě Otce Enrica Pozzoliho:
”Byl to salesiánský misionář v Patagonii, původem z italského Lodi. Výborný člověk, významný zpovědník salesiánské rodiny. Pokřtil mne, jako chlapec jsem k němu chodil ke zpovědi, vedl mne v mém povolání a v okamžiku, kdy jsem přešel ze semináře do Tovaryšstva Ježíšova. Salesiánské rodině jsem tedy velmi vděčný za to, co v mém životě udělala.”
Salesiáni mne vychovávali ke vnímání krásy, k práci, ale zejména utvářeli mou citovost, jak je to vlastní charismatu dona Boska, pokračoval papež.
”Myslím, že don Bosko byl schopen vést chlapce k citovosti, protože měl maminku, která utvářela jeho vlastní citový život. Byla hodná, milá a silná a vychovávala synovo srdce ve velké lásce. Dona Boska nelze pochopit bez jeho matky Markéty. Ptám se, jestli také dnes salesiánská rodina při výchově dívek odkazuje k této prosté, chudé ženě, k tomu, jak vedla a utvářela synovo srdce? Právě na toto jsem chtěl položit důraz.”
Formujte dívky k tomu, aby se stávaly matkami, avšak matkami, které své vlastní dcery povedou k lásce k Panně Marii a církvi, vyzýval Svatý otec. V této souvislosti papež opětovně upozornil na roli ženy v církvi, která, dle jeho soudu, nespočívá na špičce vatikánských kongregací. “Cílem není rozdílení funkcí”, poznamenal, nýbrž “tatáž úloha ženy v církvi, jakou měla Matka Boží mezi apoštoly v den Letnic. Apoštolové by se bez ní nikam nedostali, a tak si to Ježíš přál.”
”Ale je tu ještě něco jiného. Don Bosko žil v druhé polovině 19. století v tomto italském kraji, který byl plný zednářů, antiklerikálů a satanistů. Turín je jedním z ďábelských bodů, ale kolik světců odtud vyšlo? Jen si je spočítejte! Bůh dal rodinám, které se zrodily v oné době, určité poslání. Dnes se mnohé zlepšilo, máme počítače a jiné, ale situace mládeže je více méně tatáž. Co udělal don Bosko? Pracoval s dětmi ulice, které neměly práci ani studium. Riskoval přitom svůj úřad a mnozí o něm mluvili špatně…”
Před dnešními salesiány stojí tatáž výzva jako před donem Boskem – ujmout se mladých lidí, kteří v Itálii bezmála z poloviny nepracují, ani nestudují. Nabídnout jim animaci, sport, výchovu, ale zejména konkrétní řemeslné vzdělání v rámci krátkodobého zaučení, zdůraznil papež.
”Jsou salesiáni schopni nouzově vyučit řemeslu tak, aby si mladý člověk přivydělal? To je otázka, kterou kladu, a naléhám na výchovu v čase krize. (…) Salesiánská kreativita se musí ujmout této výchovné výzvy. Ale také předávat mladým lidem radost, což je další věc, kterou jsem se od salesiánů naučil. Radost z krásy, kterou nám dává Pán, byť existují také kříže. Tedy animace, ale především výchova kreativně ušitá na míru dnešní krize.”
Krize, kterou procházíme, se obrací rovněž proti církvi, doplnil Svatý otec a vybídl salesiány, aby pokračovali ve trojí “bílé lásce” svého zakladatele: k Matce Boží, církvi a papeži.
”Tyto tři lásky, ano? Don Bosko se za Pannu Marii nestyděl, protože se nikdy nestyděl za svoji maminku. (…) Také dnes existují lidé – neříkám, že mezi vámi – kteří se za Matku Boží možná nestydí, ale nemluví o ní s takovou láskou jako don Bosko. Pro něj byla Matka Boží první láskou. Důvěřoval Bohu skrze modlitbu k Boží matce. A hodně přitom riskoval, že?”
V souvislosti s druhou světcovou láskou – k eucharistii – papež salesiány pochválil za pěkné vedení liturgie a za časté eucharistické adorace. Třetí Boskovou “bílou láskou” byl papež:
”Láska k papeži není pouhou láskou k člověku, nýbrž je to láska k Petrovi jako hlavě církve, jako zástupci Ženicha církve. Za bílou láskou k papeži stojí láska k církvi. Nevím, jak to don Bosko dělal, aby vysvětlil nebo skryl některá pohoršení v církvi. Jisté je, že také tehdy církev chybovala. (…) Nezapomínejte na tyto tři bílé lásky a nestyďte se za Matku Boží, eucharistii, ani za svatou matku církev, která se, chudinka, musí dennodenně obracet, od papeže směrem dolů. A mějte důvěru v Boha. Don Bosko se stále modlil k Panně Marii Pomocnici a v této důvěře šel dál. A moc nekalkuloval.”
Salesiánské charisma je stále naléhavě aktuální, vede k riskantním a odvážným rozhodnutím, zdůraznil papež na závěr a upozornil na dvě hlediska salesiánské spirituality – jejího misionářského ducha, častokrát spojeného s mučednictvím, a smysl pro konkrétnost.
”Pokud některému salesiánovi tato konkrétnost schází, něčeho se mu nedostává. Salesián je konkrétní! Vidí problém, rozmyslí se, co udělat, a bere věc do ruky.”
Připomínal papež František dcerám a synům dona Boska v jejich mateřském kostele při nedělním setkání.
Príhovor pápeža Františka saleziánom: Tri črty sv. Jána Bosca – Prinášame text príhovoru, ktorý Svätý Otec odovzdal členom saleziánskej rodiny pri stretnutí s nimi v Bazilike Panny Márie Pomocnice v Turíne dňa 21. júna 2015.
Drahí bratia a sestry, na tejto mojej púti, venovanej ucteniu si ukrižovaného Ježiša v znaku posvätného Turínskeho plátna, som sa rozhodol prísť na toto miesto, ktoré predstavuje srdce života a diela sv. Jána Bosca, aby som s vami oslávil dvesté výročie jeho narodenia. Spolu s vami ďakujem Pánovi, že daroval svojej Cirkvi tohto svätého, ktorý spolu s mnohými ďalšími svätcami a sväticami tohto regiónu je poctou a požehnaním pre cirkev a spoločnosť Turína a Piemontu, Talianska a celého sveta, zvlášť pre starostlivosť voči chudobným a marginalizovaným mladým. ľuďom.
Dnes nemožno hovoriť o donovi Boscovi bez toho, aby sme ho nevideli obstúpeného mnohými ľuďmi: Saleziánska rodina ním založená, vychovávatelia, ktorí sa ním inšpirujú, samozrejme mnohí chlapci a dievčatá všetkých častí sveta, ktorí nazývajú dona Bosca ‚otcom a učiteľom‘. O donovi Boscovi sa dá povedať veľa! Dnes by som však chcel vyzdvihnúť len tri črty: dôvera v Božiu prozreteľnosť, povolanie byť kňazom mladých, zvlášť chudobných, a oddaná a aktívna služba Cirkvi, predovšetkým osobe Petrovho nástupcu.
Don Bosco vykonával svoje kňazské poslanie až do posledného dychu, podporovaný neotrasiteľnou dôverou v Boha a v jeho lásku. Preto urobil veľké veci. Tento vzťah dôvery s Pánom je tiež podstatou zasväteného života, aby služba evanjeliu a bratom nezostali uväznené v našej viditeľnosti, v pomíňajúcich sa skutočnostiach tohto sveta, ale boli neustálym prekonávaním samých seba, nachádzajúc ukotvenie vo večných skutočnostiach, ponárajúc sa do Pána, našej sily a našej nádeje. A toto bude aj naša plodnosť. Môžeme sa dnes pýtať na túto plodnosť a – dovolím si povedať – na túto ‚veľmi skvelú‘ saleziánsku plodnosť. Sme v nej na výške?
Druhým veľmi dôležitým aspektom života dona Bosca je služba mladým.Uskutočňoval ju s pevnosťou a stálosťou uprostred prekážok a námah, s citlivosťou ušľachtilého srdca. «Neurobil krok, nepreriekol slovo, nezdvihol ruku k činu, ktorý by nemal za cieľ spásu mladých… Skutočne nemal na srdci iné, ako duše» (porov. Saleziánske konštitúcie, 21) Charizma dona Bosca nás vedie k tomu, aby sme boli vychovávateľmi mladých uplatňujúc pedagogiku viery, ktorú možno zhrnúť takto: «evanjelizovať vychovávajúc a vychovávať evanjelizujúc» (Všeobecné direktórium pre katechézu, 147). Evanjelizovať mládež, vychovávať na plný úväzok mladých, počnúc najslabšími a opustenými, ponúkajúc výchovný štýl vytvorený rozumom, náboženstvom a láskavosťou, všeobecne hodnotený ako ‚preventívny systém‘. Tejto miernosti, ktorá je veľmi výrazná u dona Bosca, sa isto naučil od svojej mamy Margity. Miernosť a veľká nežnosť! Povzbudzujem vás, aby ste s veľkodušnosťou a dôverou pokračovali v mnohých aktivitách v prospech nových generácií: oratóriá, centrá mladých, odborné strediská, školy a kolégiá. Ale bez toho, aby ste zabúdali na tých, ktorých don Bosco nazýval ‚deťmi ulice‘: títo veľmi potrebujú nádej, byť formovaní radosťou kresťanského života.
Don Bosco bol vždy poslušný a verný Cirkvi a pápežovi, riadiac sa ich návrhmi a pastoračnými usmerneniami. Dnes sa Cirkev obracia na vás, duchovných synov a dcéry tohto veľkého svätca a konkrétnym spôsobom vás pozýva vyjsť, stále znova vychádzať a hľadať chlapcov a mladých tam, kde žijú: na perifériách metropol, na miestach fyzického i morálneho nebezpečenstva, v sociálnych kontextoch, kde chýbajú mnohé materiálne veci, ale predovšetkým chýba láska, prijatie, nežnosť, nádej. Ísť im v ústrety s tým prekypujúcim otcovstvom dona Bosca. Oratórium dona Bosca sa zrodilo zo stretnutia s chlapcami ulice a za istý čas sa rozšírilo medzi štvrte Turína. Kiežby ste mohli ohlasovať všetkým Ježišovo milosrdenstvo vytvárajúc ‚oratórium‘ na akomkoľvek mieste, zvlášť na tých najmenej prístupných, prinášajúc v srdci oratoriánsky štýl dona Bosca a zameriavajúc sa na stále širšie apoštolské obzory. Z pevného koreňa, ktorý on zasadil pred dvesto rokmi do pôdy Cirkvi a spoločnosti, vyrástlo mnoho vetiev: tridsať rehoľných inštitútov žije podľa tejto charizmy zdieľajúc poslanie prinášať evanjelium až po hranice periférií. Pán potom požehnal túto službu vzbudiac medzi vami počas týchto dvoch storočí široký zástup osobností, ktoré Cirkev vyhlásila za svätých a blahoslavených. Povzbudzujem vás, aby ste pokračovali na tejto ceste napodobňujúc vieru tých, ktorí vás predišli.
V tejto bazilike, takej drahej vám a celému Božiemu ľudu, vzývajme Pannu Máriu Pomocnicu, aby žehnala každého člena saleziánskej rodiny. Aby žehnala rodičov, vychovávateľov, ktorí vynakladajú svoj život pre rast mladých. Aby žehnala každého z mladých, ktorí sú v dielach dona Bosca, najmä tých, ktoré sa venujú tým najchudobnejším, aby sa vďaka dobre podchytenej a vychovanej mládeži dostala Cirkvi a svetu radosť nového ľudstva.