2.12.2017 Návštevu Ázie uzavrel Svätý Otec v kruhu bangladéšskych mladých
Mladí lidé v sobě mají cosi jedinečného: jste plni nadšení, a pokaždé, když se s vámi setkám, omládnu. Upasana o tom mluvila, když řekla, že je „moc nadšená“, což mohu vidět a vnímat. Toto mladické nadšení souvisí s podnikavostí. Vyjádřil to jeden z vašich národních básníků, Kazi Nazrul Islam, když označil mládež této země za „nebojácnou“, „zvyklou vydobývat světlo z hlubin temnot“. Mladí jsou vždycky připraveni vykročit vpřed, dát věci do pohybu a riskovat. Pokračujte dál v tomto nadšení za okolností dobrých i špatných. Jděte dál, zejména tehdy, cítíte-li tíži problémů a smutku a máte-li dojem, že Bůh není na dohled.
Jdete-li však kupředu, ujistěte se, že jste zvolili správnou cestu. Co se tím míní? Je to umění cestovat životem, nikoli bezcílně se toulat. Náš život nepostrádá směr, má smysl, jehož se nám dostává od Boha. On nás vede a orientuje svojí milostí. Jako bychom v sobě měli nějaký software, který pomáhá rozpoznat Jeho božský plán a svobodně na něj odpovídat. Jako každý software však potřebuje neustálou aktualizaci. Dbejte o aktualizaci svého programu tím, že budete naslouchat Pánu a přijímat výzvu k plnění Jeho vůle. Je totiž smutné, když sofware není aktualizován – a ještě smutnější, když se porouchá a není k ničemu.
Anthony poukázal na tuto výzvu ve svém svědectví, když řekl, že jste muži a ženami, kteří „vyrůstají v křehkém světě, který vyžaduje moudrost“. Použil jsi výraz moudrost a tím jsi nám jej podal jako klíč. Když se přechází od cestování k bezcílnému toulání, veškerá moudrost se vytrácí! Jediné, co nás orientuje a umožňuje nám kráčet správnou stezkou, je moudrost, moudrost, která se rodí z víry. Není to falešná moudrost tohoto světa. Je to moudrost, kterou je možné uzřít v očích rodičů a dětí, kteří vložili svou důvěru v Boha. Jako křesťané můžeme vidět v jejich očích světlo Boží přítomnosti, světlo, které objevili v Ježíši, jenž je Boží moudrost sama (srov. 1 Kor 1,24). K obdržení této moudrosti je třeba dívat se na svět, na svoje situace a problémy Božíma očima, naslouchat ostatním Božím sluchem, milovat Božím srdcem a oceňovat věci Božími hodnotami.
Tato moudrost nám pomáhá rozpoznávat a odmítat falešné sliby štěstí. Kultura, která skýtá falešné sliby, nemůže osvobodit, vede pouze k sobectví, jež naplňuje srdce temnotou a hořkostí. Boží moudrost nám však pomáhá poznat, jak přijmout a uhostit ty, kdo jednají a smýšlejí jinak než my. Je smutné, uzavíráme-li se do svého malého světa a stahujeme se do sebe. Pak přijímáme za svůj princip, podle něhož „je to, jak říkám já, anebo sbohem“, a ocitáme v pasti, uzavření v sobě. Když se lid, náboženství či společnost stávají příliš „těsnými“, ztrácejí to nejlepší, co mají, a upadají do domýšlivosti, podle níž „já jsem dobrý a ty jsi špatný“. Upasana poukázala na důsledky tohoto smýšlení, když řekla, že „ztrácíme směr a ztrácíme sebe“ a „život se stává nesmyslným“. Boží moudrost nás otevírá druhým. Pomáhá nám dohlédnout za svoji osobní pohodlnost a za falešné jistoty, které nás činí slepými vůči velkým ideálům, jež život zkrášlují a činí jej hodným života.
Som veľmi rád, že spolu s katolíkmi sú tu s nami aj mnohí mladí moslimskí priatelia a tiež iné vierovyznania. Tým, že ste tu dnes spolu, prejavujete vaše rozhodnutie podporiť ovzdušie harmónie, kde sa vzájomne držíte za ruky, napriek vašim náboženským rozdielom. Toto mi pripomína skúsenosť, ktorú som mal v Buenos Aires, v jednej novej farnosti vo veľmi chudobnej štvrti. Skupina študentov stavala niektoré budovy vo farnosti a kňaz ma pozval na stretnutie s nimi. Išiel som tam a po príchode mi ich kňaz predstavoval hovoriac: «Toto je architekt, tento je Žid, tento komunista, tento praktizujúci katolík». Každý z týchto študentov bol iný, ale spolu pracovali pre spoločné dobro. Boli otvorení sociálnemu priateľstvu a pripravení povedať nie všetkému, čo by im chcelo brániť byť spolu a vzájomne si pomáhať.“
Boží moudrost nám pomáhá hledět za sebe, abychom objevili dobro svého kulturního dědictví. Vaše kultura vás učí úctě ke starším. Jak už jsem řekl dříve, staří lidé nám pomáhají cenit si generační kontinuity. Mají paměť a moudrost zkušeností, jež nám pomáhá vyhýbat se opakování minulých chyb. Staří mají „charisma překlenovat vzdálenosti“, poněvadž zajišťují předávání nejdůležitějších hodnot svým dětem a vnukům. Jejich slova, jejich láska, jejich sympatie a přítomnost nám umožňují chápat, že dějiny nezačínají s námi, nýbrž že jsme součástí starodávné „cesty“ a realita je větší než my. Mluvte se svými rodiči a prarodiči. Neprežívajte celý deň s mobilom, ignorujúc svet okolo seba.
Upasana a Anthony uzavírali svá svědectví slovem naděje. Boží moudrost v nás posiluje naději a pomáhá nám odvážně čelit budoucnosti. My kresťania nachádzame túto nádej v osobnom stretnutí s Ježišom v modlitbe a vo sviatostiach, a v konkrétnom stretnutí sa s ním v chudobných, chorých a opustených. V Ježišovi objavujeme Božiu solidaritu, ktorá neustále kráča po našom boku.
Drazí mladí, drazí přátelé, pohled do vašich tváří mne naplňuje radostí a nadějí. Jste radostí a nadějí pro svoji zemi, pro církev a pro svoje komunity. Ať nadále Boží moudrost inspiruje vaše úsilí o růst v lásce, bratrství a dobrotě. Loučím se dnes s vaší zemí a ujišťuji vás svojí modlitbou za to, abyste nadále rostli v lásce k Bohu a bližnímu. A prosím vás, nezapomeňte se modlit za mne.