19.6.2015 Pápež biblistom: Nech je osobné stretnutie s Kristom srdcom našich aktivít.
Petrova nástupce dnes navštívili účastníci plenárního shromáždění Katolické biblické federace, které doprovázel její nový předseda, filipínský kardinál Louis Tagle. Manilský arcibiskup v tomto úřadě nahradil mons. Vincenza Pagliu, nynějšího předsedu Papežské rady pro rodinu. Úvodní pozdrav kard. Tagleho oslovil papeže Františka natolik, že odložil připravenou promluvu a reagoval spatra:
“To jsou ona Boží překvapení, která nám pomáhají si uvědomit, že všechny naše plány, myšlenky a další věci padají před živým Slovem živého Boha. Hroutí se! Stejně jako církev, která se uzavírá sama do sebe a zapomíná, že byla vyslána hlásat evangelium, tedy radostnou zvěst, pohnout srdcem sdílením první zvěsti, tedy kérygmatu. Pokud to církev nedělá, stárne a slábne, jak řekl kardinál Tagle. A já dodávám: onemocní a umírá.“
Existují však dva druhy smrti, podotkl papež František. Umírání kvůli vlastní uzavřenosti, anebo vydání života ve svědectví. Církev, která má odvahu – parrésii, šíří Boží slovo a nestydí se za ně, je na cestě mučednictví. Svatý otec se poté vrátil k dnešnímu liturgickému čtení z Pavlova listu Korinťanům. Apoštol se v něm chlubí svou slabostí, zatímco na jiném místě se chlubí svými hříchy. Jedinou Pavlovou slávou a silou je Kristův kříž:
“A totéž platí pro mučednickou, vycházející církev. Na cestách a poutích se jí může přihodit to, co každému člověku. Dojde k nehodě. Mám však raději církev zraněnou při nehodě, než nemocnou církev uzavřenou do sebe. Církev má být neohrožená a trpělivá, nést na svých bedrech dané okolnosti, ale také něžně nosit zraněné věřící, kteří jí byli svěřeni. Má mít pouze Boží slovo a vedle něho eucharistii. Má být tvořena bratry, kteří se shromažďují, aby chválili Pána právě ve slabosti chleba a vína, Pánova těla a krve všech krví.“
Boží slovo nám život nijak nezjednodušuje, podotknul papež. Naopak, neustále nám působí obtíže, přivádí nás do rozpaků. Je nutné říkat pravdu, avšak s citem. V úctě k bratru, která dokáže pohladit.
“Malá odbočka. Mám velkou starost o to, aby Boží slovo bylo předáváno v homiliích. Prosím, udělejte vše pro to, aby vaši bratři – jáhni, kněží a biskupové – kázali o Božím slovu tak, aby zasáhlo srdce. Aby si lidé neodnášeli myšlenku, obraz, nebo pocit, ale Boží slovo (…) Boží slovo je svátostina, pro Luthera to byla skoro svátost…Určité promluvy jsou jistě prospěšné, avšak v homilii má být Boží slovo, aby se dotklo srdce.“
Naléhal papež František při dnešním setkání s Katolickou biblickou federací
Text odovzdaného príhovoru pokračuje slovami:
„Aby sme mohli zvestovať slovo pravdy, musíme my sami mať skúsenosť Slova: načúvajúc mu, kontemplujúc ho, takmer dotýkajúc sa ho vlastnými rukami… (porov. 1 Jn 1,1). Kresťania, ktorí sú «ľudom určeným na vlastníctvo, aby zvestovali slávne skutky toho, ktorý vás z tmy povolal do svojho obdivuhodného svetla» (1 Pt 2,9), musia predovšetkým, ako napovedá Dogmatická konštitúcia o Božom zjavení Dei Verbum, ctiť, čítať, počúvať, ohlasovať, kázať, študovať a šíriť Božie slovo (pozri č. 25).
Cirkev, ktorá každý deň hlása Slovo, čerpajúc z neho potravu a inšpiráciu, je vlastníkom a excelentným svedkom o sile a moci vlastnej samotnému Božiemu Slovu (porov. Dei Verbum, 21). Nie my, ani naše úsilie, ale Duch Svätý je tým, kto pôsobí skrze tých, ktorí sa venujú pastorácii a robí to isté u poslucháčov, pripravujúc jedných a druhých pre počúvanie ohlasovaného Božieho slova a prijatie posolstva života.”
Svätý Otec ďalej v kontexte päťdesiateho výročia vydania Dogmatickej konštitúcie o Božom zjavení Dei Verbum ocenil, že sa plenárne zhromaždenie Katolíckej biblickej federácie venuje úvahe nad Svätým písmom, prameňom evanjelizácie. Pripomenul
sv. Jána Pavla II., ktorý v roku 1986 biblistov pozval k jej opätovnému a pozornému čítaniu, uplatňujúc jej zásady a uvádzajúc do praxe jej odporúčania, a pokračoval:
„Iste, Synoda biskupov o Božom slove v živote a poslaní Cirkvi v roku 2008 bola ďalšou dôležitou príležitosťou na zamyslenie sa nad jej uplatňovaním. Aj dnes by som vás chcel pozvať, aby ste pokračovali v tejto práci, neustále oceňujúc poklad koncilovej konštitúcie, rovnako ako učiteľský úrad, a odovzdávali «radosť evanjelia» až po končiny zeme v poslušnosti misijnému mandátu. «Cirkev neevanjelizuje, ak sa neustále nenecháva evanjelizovať. Je nevyhnutné, aby sa Božie slovo stalo čoraz viac srdcom všetkých cirkevných aktivít». (Evangelii gaudium, 174).“
Ako následne píše pápež v príhovore biblistom, „sú však miesta, kde Božie Slovo doteraz nebolo ohlasované, alebo, aj keď bolo ohlasované, nebolo prijaté ako Slovo spásy. Sú miesta, kde Božie slovo stráca na svojom vplyve.“
„Nedostatok podpory a sily Slova vedie k oslabeniu kresťanských komunít starobylej tradície a brzdí rast a duchovný misijný zápal mladých cirkví. Všetci nesieme zodpovednosť za to, ak «posolstvo riskuje, že stratí svoju čerstvosť a nebude mať viac vôňu evanjelia. (ibid., 39). Preto zostáva platnou výzva k osobitnému pastoračnému úsiliu, aby Božie Slovo vystúpilo na ústredné miesto v živote Cirkvi, podporujúc biblickú animáciu celej pastorácie. Musíme zabezpečiť, aby skutočným srdcom zabehnutých činností všetkých kresťanských komunít, farností, združení a hnutí bolo osobné stretnutie s Kristom, ktorý sa nám dáva vo svojom slove, pretože, ako nás učí svätý Hieronym, «neznalosť Písma je neznalosťou Krista» (Dei Verbum, 25).“