16.2.2018 Pápež sa stretol s maronitmi: Libanon má osobitné povolanie pokoja
Svatý otec připomněl v úvodu sv. Marona, antiochijského mnicha z přelomu 4. a 5. století, od něhož maronitská církev odvozuje své jméno.„Vedl život, který se nespokojuje s umírněnou a nenápadnou vírou, nýbrž pociťuje nutnost jít dál a milovat z celého srdce; život ubohý v očích světa, avšak vzácný Bohu a druhým. Budete-li čerpat z těchto čistých pramenů, vaše služba bude dobrou vodou pro žíznící dnešní doby
Papež varoval před nebezpečím nechat se pohltit kulturou provizorního a zdánlivého. Doporučil maronitským kněžím, aby římská studia vnímali jako příležitost získat protilátky na světskou mentalitu a průměrnost. K tomu je zapotřebí zejména duchovní disciplíny, které se zakládá na pilířích modlitby a vnitřní práce:
„Liturgická a osobní modlitba, při níž se nepokojujeme jen s krásnými obřady, ale která předkládá život před Pána a uvádí Pána do života. Trpělivá vnitřní práce, otevřená k okolí, podpíraná studiem a usměrňovaná odhodlaností, vede k rozlišování, které rozpoznává pokušení a odhaluje faleš, a uschopňuje tak k prožívání služby ve velké svobodě, bez dvojakostí a zastírání.“
Svätý Otec vyzval k upevňovaniu sa vo vlastných koreňoch, ako aj v pilieroch modlitby a prehlbovania vnútorného života, čo sa potom prejaví v ich misii.
Lidské, intelektuální a duchovní bohatství, obdržené během studijních let, není osobní odměnou, ani odrazovým můstkem kariéry, nýbrž pokladem, na který čekají věřící maronitských eparchií. Připomněl studentům, že mají žít svým posláním bezvýhradně, bez kalkulcí a bez omezení. Jste povoláni žít v časech, v nichž nechybí utrpení a nebezpečí, avšak nechybí v nich ani naděje:„Ľud, ktorý vám bude zverený, dezorientovaný nestabilitou, ktorá žiaľ aj naďalej opakovane zasahuje Blízky východ, bude vo vás hľadať pastierov, ktorí ho utešia: pastierov s Ježišovým slovom na perách, s rukami pripravenými utierať slzy a prejavovať dobrotivú lásku trpiacim; pastierov, ktorí zabúdajú na seba a na vlastné záujmy, lebo každý deň z Eucharistického chleba získavajú sladkú silu lásky, ktorá sýti; pastierov, ktorí nemajú strach „nechať sa zjesť“ ľudom, ako dobré chleby ponúknuté bratom.“
Na pokušenie „konať podľa spôsobu sveta“, teda vyhľadávajúc toho, kto je silný a majetný a nie toho, kto je slabý a bez prostriedkov, treba reagovať rozhodným návratom ku koreňom, k Ježišovi:
„K Ježišovi, ktorý odmietol úspech, slávu, peniaze, lebo jeho jediným pokladom orientujúcim jeho život bola vôľa Otca: ohlasovať spásu všetkým ľuďom, životom hlásať milosrdenstvo Boha. Toto mení dejiny. A všetko sa začína tým, že nestratíme z pohľadu Ježiša, že naňho budeme hľadieť tak, ako svätý Maron, svätý Charbel, svätá Rafka a mnohí ďalší vaši „hrdinovia svätosti.“
Citujúc sv. Jána Pavla II. pripomenul pápež František členom maronitského kolégia osobitné „povolanie Libanonu byť svetlom pre národy regiónu a znamením pokoja pochádzajúceho od Boha“ a povzbudil ich venovať osobitnú starostlivosť mladým.