16.11.2017 Pápež František prijal členov Konfederácie apoštolského združenia kléru
Cieľom súčasného stretnutia v Ríme je „Je vskutku radostné setkávat se a pociťovat bratrství, které se rodí mezi námi, kteří jsme povolání ke službě evangeliu po vzoru Krista, Dobrého Pastýře,“ přivítal František své hosty a připomněl téma jejich římského setkání, zamyslieť sa nad kňazskou službou vo vzťahu k diecéznej komunite, čiže „v diecéze, pre diecézu a s diecézou“, diecézna spiritualita ako spiritualita spoločenstva podľa spôsobu spoločenstva Najsvätejšej Trojice.
Pripomenul aj slová svätého Jána Pavla II. o veľkej výzve, ktorá stojí pred začínajúcim tisícročím, a to «urobiť z Cirkvi domov a školu spoločenstva» (č. 43). Pápež František poukázal na skutočný zdroj plodnosti apoštolátu:
„Odborníkom na spiritualitu spoločenstva sa človek stáva vďaka obráteniu ku Kristovi, k poslušnej otvorenosti na konanie jeho Ducha a k bratskému prijatiu. Ako dobre vieme, plodnosť apoštolátu nezávisí len od aktivít a organizačného úsilia – závisí, no len čiastočne, nakoľko sú potrebné –, ale na prvom mieste, v prvom rade závisí od Božej aktivity. Dnes, tak ako v minulosti, sú svätí najúčinnejšími evanjelizátormi, a všetci pokrstení sú pozvaní usilovať sa o vysokú úroveň kresťanského života, čiže o svätosť.“
S touto základní vnitřní dimenzí, jejíž zdroj doporučil papež hledat v Ježíšově Nejsvětějším srdci, se nerozlučně pojí pastorační činnost ve službě Božího lidu:
„Pastýři jsou povolání být služebníky moudrými a věrnými, kteří následují Pána, přepásávají se zástěrou služby a sklánějí se k životu svých komunit, aby pochopili jejich příběh a prožívali radosti a bolesti, očekávání a naděje jim svěřeného stádce
Petrov nástupca vyzdvihol potrebu svätých kňazov a pripomenul dôležitosť Svetového dňa modlitieb za posvätenie kňazov, ktorý sa slávi každoročne na sviatok Najsvätejšieho Srdca Ježišovho. Tento deň je „vhodnou príležitosťou vyprosovať si od Pána dar horlivých a svätých služobníkov pre jeho Cirkev.“
„Každá Cirkev má konkrétny obraz, rytmus a rozhodnutia, treba jej slúžiť s odhodlaním každý deň, svedčiac o súlade a jednote, ktorá sa prežíva a rozvíja v spojení s biskupom. Pastoračná cesta miestnej komunity má ako nevyhnutný vzťažný bod pastoračný plán diecézy, ktorý má mať prednosť pred programami združení, hnutí či akejkoľvek partikulárnej skupiny.“
Právem zdůrazňujete, že ordinovaní služebníci získávají správný pastorační styl také kultivací vzájemných bratrských vztahů a podílem na pastorační cestě své diecézní církve. Kde chybí jednota, tam vládnou pomluvy a zákulisní řeči, varoval František. Pomluvy jsou jako červotoč, požírající tkanivo církve a jednotu mezi námi, „Bratia kňazi, prosím vás o jedno, vždy vidíme zlé veci na druhých, vždy, pretože taký zákal na oko nedostaneme, oči sú vždy pripravené vidieť zlé veci. No neupadnime do ohovárania. Ak vidím niečo zlé, modlím sa, alebo ako brat hovorím. Nesprávam sa ako terorista, pretože ohováranie je terorizmus.“
Každá místní církev má vlastní tvář a rytmus života a vyžaduje každodenní nasazení ve spolupráci s diecézním biskupem, zároveň však je svou povahou misionářská – a v této své dimenzi je zodpovědná za předávání evangelia všem národům,