15.4.2018 Plačící chlapec v papežově náručí: Je můj táta v nebi?
Vatikán. Ježíš dokáže proměnit i nejhoršího z lidí a učinit z něho evangelizátora, apoštola a světce. Papež František o tom mluvil během návštěvy římské farnosti sv. Pavla od Kříže, kde strávil nedělní odpoledne (15.4).
Návštěva plná spontánních gest začala setkáním s dětmi, které se Františka ptaly na jeho oblíbený úryvek z evangelia, zda jsou nepokřtění také Božími dětmi, nebo na to, co cítil, když byl zvolen papežem. Svatý otec se ochotně nechal vtáhnout do dialogu. Přiznal, že jeho oblíbeným evangelijním úryvkem je scéna povolání celníka Matouše, a poprosil děti, aby si ji nechali po návratu domů přečíst od rodičů. „Líbí se mi tenhle fragment, protože na tomto příběhu je vidět Ježíšova síla, s níž mění naše srdce. Matouš byl jedním z nejhorších lidí a Ježíš ho dokázal změnit,“ řekl papež. A dodal: „Možná znáte lidi, kteří říkají: nedokážu se změnit, nikdy ze mě nebude dobrý člověk. Tak to ale není. Ježíš je schopen proměnit i nejhoršího z lidí a učinit ho evangelizátorem, apoštolem a světcem“.
František dětem také vysvětlil, že všichni lidé, bez ohledu na to, zda jsou pokřtění či nikoli, jsou Božími dětmi. V žertu dodal, že Boží děti jsou dokonce i mafiáni, kteří se bohužel chovají tak, jako by byli spíše dětmi ďábla. Bůh nám dává svědomí, abychom uměli rozlišit, co je dobré a co zlé, pokračoval: „Při křtu Duch svatý posiluje tuto naši přináležitost k Bohu, dává nám sílu, abychom žili jako křesťané,“ vysvětlil. Dotaz na volbu papežem komentoval jen krátce: „Necítil jsem nic mimořádného. Necítil jsem strach, ani zvláštní radost. Cítil jsem pokoj a to, že to tak chtěl Bůh“. Jak dále dětem pověděl, pokoj srdce, jaký dává Bůh, je často vnitřní odpovědí pomáhající rozlišit, zda se rozhodujeme správně a zda jdeme dobrou cestou.
Hluboce jímavou chvílí bylo papežovo setkání s malým Manuelem, který mu se slzami v očích pošeptal do ucha svoji otázku. S hlavou přitulenou k jeho rameni pak Františkovi dovolil, aby promluvil nahlas o jeho bolesti. Chlapec nedávno ztratil tatínka. Jak papeži pověděl, nebyl sice věřící, ale přesto nechal své čtyři děti pokřtít. „Byl velmi dobrým tátou,“ řekl Manuel papežovi a zeptal se, zda je tatínek v nebi. František upokojil dětské srdce ujištěním, že Bůh má otcovské srdce a určitě by jeho tátu neopustil. „Neměl dar víry, a přece pokřtil svoje děti. Bůh je na tvého tatínka hrdý. Byl dobrým otcem, a teď je s Bohem. Modli se za něho a často s ním rozmlouvej,“ radil František chlapci.
Papež povzbudil nemocné, aby nikdy neztráceli naději a radost. „Každý má své bolesti a rány, ale nesmějí nám brát naději, protože nadějí je Ježíš. Každý z nás může činit dobro, například skrze svoji modlitbu,“ řekl papež.
Centrálním bodem papežské návtěvy byla nedělní eucharistie pro farní komunitu v kostele sv. Pavla od Kříže. V homilii pronesené spatra František mluvil o důsledcích Ježíšova Zmrtvýchvstání pro život křesťana. Připomněl, že učedníci „pro samou radost nevěřili“ v Jeho zmrtvýchvstání. „Radost, kterou dává zmrtvýchvstání, byla příliš velká. Často to prožíváme v mnohem menších věcech. Vyptáváme se a ověřujeme si, co se skutečně stalo, dříve než uvěříme a začneme se radovat,“ řekl papež. V návaznosti na liturgická čtení připomněl, že naše srdce hříchem stárne, hřích je zatvrzuje a unavuje. Oproti tomu setkání s Ježíšem, například ve svátosti smíření, naše srdce omlazuje a naplňuje životem. Papež povzbuzoval, abychom se modlili o milost víry, že Ježíš skutečně vstal z mrtvých a žije mezi námi. „Modleme se o milost setkání s Ježíšem ve svátostech, modlitbě, nemocných, potřebných, vězních, dětech a starých lidech,“ povzbuzoval František. „Prosme o to, aby toto farní společenství dostalo milost být společenstvím plným radosti,“ zakončil papež František svoji homilii.