5.2.2019 Obviňují mne, že se nechávám používat od muslimů, ale i od novinářů
řekl papež na tiskové konferenci při návratu z Emirátů
„Byla to cesta příliš krátká, avšak pro mne znamenala velkou zkušenost. Myslím si, že každá cesta je „historická“ a že každý náš den je tu k tomu, abychom psali dějiny všedního dne. Žádné dějiny nejsou malé, každé mají svou velikost a důstojnost. I tehdy, kdy jsou nehezké, skrývají v sobě důstojnost, která vždy může vyjít najevo.“ Těmito slovy zahájil papež František svůj dlouhý rozhovor s novináři, kteří jej doprovázeli na cestě do Emirátů. František se podrobně zastavil u otázky dialogu s muslimy, ale odpověděl také na otázky o Venezuele, včetně Madurova dopisu poslaného do Vatikánu, vyjádřil se ke zneužívání řeholních sester ze strany duchovních.
Přípravy dokumentu trvaly téměř rok
: „Dokument byl velmi důkladně propracován a doprovázen modlitbou. Jak vrchní imám a jeho tým, tak i já se svým týmem, jsme se velmi modlili, aby se podařilo sestavit tento dokument. Já totiž vidím v této chvíli pouze jediné veliké nebezpečí a tím je ničení, válka a nenávist mezi námi. Pokud si my věřící nedokážeme podat ruku, obejmout se a políbit – a také modlit – naše víra bude poražena. Tento dokument se odvíjí od víry v Boha, který je Otcem všech a Otcem míru. Odsuzuje veškeré ničení, veškerý terorismus, počínaje prvním terorismem v dějinách, kterým je čin Kainův. Je to dokument, na němž se pracovalo téměř celý rok, byl odesílán z jedné strany na druhou, doprovázen modlitbami… A takto dozrával, tak trochu v utajení, aby se dítě nenarodilo předčasně, aby byl dozrálý.“
Vůle k mírovému procesu v Jemenu
„Všechna gesta přivítání považuji za gesta dobré vůle. Každý k nim přistupuje podle svých kulturních zvyklostí. Dostalo se mi ohromného přivítání, dělali první poslední, malé i velké věci, protože vnímali, že návštěva papeže je dobrá věc. Kdosi ji dokonce označil za požehnání… ví Bůh. Chtěli mi dát pocítit, že jsem vítaným hostem. Pokud jde o války, vy jste zmínil jednu z nich. Je těžké činit závěry po dvou dnech a poté, co jsem na toto téma mluvil jen s několika lidmi. Odpovím, že jsem se setkal s dobrou vůlí k zahájení mírových procesů. To bylo společným jmenovatelem rozhovorů ohledně válečných situací.“
Ani milimetr od koncilu
Obviňují mne, že se nechávám používat – ale nejen od muslimů! Ode všech, včetně novinářů! To je riziko podnikání. Jednu věc bych však chtěl říct a jasně zdůraznit: z katolického hlediska se tento dokument nevychýlil ani o milimetr za II. vatikánský koncil. Ani trochu! Dokument byl vypracován v duchu Druhého Vatikánu. Dříve než jsem rozhodl o jeho schválení a podobě, dal jsem ho číst několika teologům a také teologovi Papežského domu, který je dominikán, s celou důkladnou dominikánskou tradicí – tím nemyslím hon na čarodějnice, nýbrž schopnost správně věci rozlišit. A on jej schválil. Pokud se někdo necítí dobře, rozumím tomu, není to věc, která by byla běžně na pořadu dne, a není to krok zpět. Je to krok kupředu, který přichází po šedesáti letech. Koncil se musí rozvíjet. Historici říkají, že k projevení důsledků koncilu v církvi je zapotřebí sta let – takže jsme v půli cesty. Mně se to také stalo! Našel jsem v dokumentu jednu větu, která mne překvapila, a zapochyboval jsem, zda je to přesně takhle. A ukázalo se, že jde o citaci z Koncilu! V islámském světě jsou různé názory, některé radikálnější, jiné nikoli. Na včerejším zasedání rady učenců byl nejméně jeden šíita a mluvil dobře. Jistěže mezi nimi budou rozdílnosti… ale jde o proces a procesy musejí dozrávat – jako květiny, jako ovoce.“
…„Slyšel jsem některé muslimy mluvit o tom, že by měl být studován na univerzitách, přinejmenším rozhodně na Al-Azhar, a ve školách. Má být studován, nikoli vnucován.
„Zprostředkovatelská role mezi Argentinou a Chile byla odvážným činem sv. Jana Pavla II., podařilo se mu předejít válce. Je to věc malých kroků, z nichž posledním je zprostředkování dialogu. Nejprve dochází ke kontaktům, vstřícným krokům, ale tak to chodí nejen ve Vatikánu, ale všude v diplomacii. Tak se dělá diplomacie. Státní sekretariát jistě dokáže vyhodnotit všechny kroky, které lze učinit. Před cestou jsem se dozvěděl, že diplomatickou poštou má přijít Madurův list. Ještě jsem ho nečetl, uvidíme, co lze dělat. Podmínkou zprostředkování je ovšem vůle obou stran, musejí o ně žádat obě strany. Svatý stolec byl ve Venezuele zastoupen v okamžiku dialogu, kterého se účastnil (bývalý španělský premiér) Zapatero a mons. Tscherrig a posléze pokračoval mons. Celli. Avšak hory chtěly rodit a porodily myš, nic z toho nevzešlo. (obrat užívaný v románských jazycích, z latinského: Parturient montes, nascetur ridiculus mus, Horatius, Ars poetica, v. 139, pozn. red.) Přečtu si list a uvidím, co se dá dělat. Podmínkou však je přání obou stran. Já jsem vždy připraven. Když lidé přicházejí za farářem kvůli problémům mezi manželem a manželkou, přijde zpravidla nejdřív jen jeden. Otázka zní: druhá strana si přeje totéž nebo ne? Rovněž pro státy platí, že nejprve je třeba zvážit, zda žádat vstřícné kroky nebo zprostředkování. – A do Španělska přijedu!“ – dodal na závěr odpovědi španělské novinářce papež František.
Dobrý dojem z muslimských učenců
…Klíčovým slovem jejich projevu byla moudrost a pak věrnost. Položili důraz na cestu života, v níž tato moudrost narůstá a věrnost se posiluje. Odtud pochází přátelství mezi národy. Jeden z nich byl šíitou, jiní z dalších muslimských prostředí. Mluvili o moudrosti a věrnosti, o cestě, která vede k budování míru, protože mír je dílem moudrosti a věrnosti. Můj dojem byl, že jsem mezi skutečnými mudrci. Tento poradní sbor je pro vrchního imáma garancí … Byl jsem velmi spokojen.“
Odsouzení terorismu a násilí
Italská novinářka Franca Giansoldati připomněla slova imáma Al Tajíba o „islamofobii“. „Proč nezaznělo nic o „christianofobii“ nebo o pronásledování křesťanů?“ – ptala se vatikanistka italského deníku Il Messaggero.
Papež: „Já jsem o něm mluvil. Sice ne v té samé chvíli, ale často o něm mluvím. Myslím, že dokument se týká spíše jednoty a přátelství. Ovšem ve skutečnosti jsou v něm také slova odsouzení, totiž odsouzení násilností a některých skupin, které se označují za islámské – ačkoli tito učenci tvrdí, že nejde o islám – a pronásledují křesťany. Nezapomenu na jednoho muže z Lesbu a jeho děti. Bylo mu třicet let, plakal a řekl mi: Já jsem muslim, moje žena byla křesťanka. Přišli teroristé z ISIS, uviděli její kříž a vyzvali ji, aby konvertovala. Když odmítla, podřízli jí hrdlo přede mnou. Toto je vezdejší chléb teroristických skupin: ničení člověka. Dokument proto představuje rozhodné odsouzení tohoto jednání.“
Problém svobody náboženství
Také Ines San Martin z portálu Crux nadnesla téma náboženské svobody. „Mluvíte o náboženské svobodě, o tom, že náboženská svoboda je tématem širším než svoboda kultu. Mohl byste k tomu říci více? Dnes se vracíme ze země známé pro svou toleranci, a přece mnozí katolíci, kteří dnes byli na stadionu, mohli poprvé za svůj pobyt v Emirátech slavit otevřeně svou víru.
Papež: „Každý proces má svůj počátek, své dříve a později, aniž by se zastavil. Zasáhl mne rozhovor s jedním třináctiletým chlapcem, který kdysi přijel do Říma. Řekl mi: „Některé věci, které říkáte mi připadají zajímavé, ale já bych je chtěl vyslovit jako ateista: Co mám dělat jako ateista, abych se stal člověkem míru?“ Odpověděl jsem mu s tím, aby dělal, co cítí, a trochu jsme spolu popovídali. Jeho odvaha se mi líbila. Je ateista, ale hledá dobré – i v tom je jistý proces. Musíme respektovat a doprovázet všechny procesy, ať už jsou jakékoli. Myslím, že toto jsou kroky kupředu.“
Následovat odvážný postup Benedikta XVI. v otázkách zneužívání
… Je pravda, že v církvi byli někteří duchovní, kteří tyto věci dělali. V některých regionech více než v jiných. Byli tu kněží a také biskupové, kteří to dělali. A myslím si, že se to děje doposud. Není tomu totiž tak, že ve chvíli, kdy si něčeho povšimneš, všechno ustane. Pokračuje se v tom. Pracujeme nad tímto problémem už dlouho. Suspendovali jsme nejednoho duchovního, poslali jsme je pryč, a také – nevím, zda tento proces už skončil – jsme rozpustili jistou ženskou řeholní kongregaci, která byla s tímto jevem velmi spojena. Jde totiž o zkaženost, korupci. Je třeba učinit více? Ano. Je k tomu vůle? Ano. Je to ovšem proces, který trvá už dlouho. Papež Benedikt měl odvahu udělat v této oblasti mnoho. Vypráví se o tom jeden příběh: papež Benedikt měl všechny důkazy o sexuální a ekonomické korupci v jisté náboženské organizaci. Pokoušel se o tom mluvit, ale v cestě mu stály jisté filtry a nedařilo se mu to. V odhodlání dobrat se pravdy uspořádal nakonec papež zvláštní schůzku a Joseph Ratzinger na ni přišel s celou dokumentací a se všemi důkazy. Když se vrátil, řekl svému sekretáři: Dej to do archivu, zvítězila druhá strana. Nemělo by nás to pohoršovat, jsou to určité kroky v rámci určitého procesu. Když se však stal papežem, první věc, kterou řekl, byla: Vytáhni mi tuhle věc z archivu. Jisté klišé o něm mluví jako o slabochovi, ale on není slabý ani trochu. Je to muž dobrý, kus chleba je horší než on, avšak byl mužem silným a důsledným. To on započal s řešením tohoto problému! Modli se, abychom v něm mohli pokročit. Já si to přeji. Takové případu skutečně existují – na různých místech, v některých kongregacích, zejména v nových, a v některých oblastech více než v jiných. Ano, stává se to. Pracujeme na tom.“