15.11.2018 Petrův nástupce: K invazi ideologických kolonizací dochází i v církvi
Vatikán. O bolestech a nadějích svého rodného kontinentu mluvil papež František při dnešní audienci se stovkou bohoslovců římské Latinskoamerické koleje.
Zastavil se u fenoménů, které Latinskou Ameriku zasahují negativně. Pojmenoval je jako kulturní fragmentarizaci, polarizaci sociálního tkaniva a ztrátu kořenů. Papež je spatřuje zejména v konfrontaci a nenávisti vůči tomu, kdo takzvaně „není náš”, a v zavádění kulturních modelů, které nemají nic společného s dějinami a identitou kontinentu, pro nějž je prolínání kultur typické.
„Nové generace jsou vykořeněné a fragmentarizované! Církvi není tato situace cizí a je vystavena témuž pokušení, žije ve stejném prostředí a hrozí jí dezorientace, pokud se stane obětí té či oné polarizace, nebo vykořenění, pokud se zapomíná na její povolání být zemí setkání. Také v církvi dochází k invazi ideologických kolonizací.”
„Náš kontinent, poznamenaný starými i novými ranami, potřebuje tvůrce vztahů a společenství, osobnosti otevřené a důvěřující novosti, kterou Boží království může dnes přinášet. A s jeho rozvíjením lze začít okamžitě. Kněz může učinit mnoho ve své farnosti, ve své diecézi – a to je dobré – ale hrozí mu vyhoření, izolace a uzavřenost do sebe. Naopak vědomí přináležitosti ke kněžské komunitě, v níž jsou všichni důležití – nikoli jako úhrn lidí žijících společně, ale díky vztahům, které vytvářejí – dokáže probouzet a inspirovat procesy a postupy schopné přesáhnout čas.”
Je to kňazská komunita, ktorá objavuje, že hlavná sila, ktorá zaváži pre vytváranie histórie sa rodí z konkrétnej solidarity medzi vami dnes, a bude pokračovať zajtra medzi vašimi cirkvami a národmi, aby ste boli schopní prevýšiť to čisto „farské“ a viesť spoločenstvá k tomu, aby sa vedeli otvoriť voči iným, aby utkávali a uzdravovali nádej (porov. Evangeli gaudium, 228). (…)
Bez tohto cítenia spolupatričnosti a práce bok po boku sa naopak roztratíme, oslabíme sa, ba ešte horšie, pripravíme mnohých našich bratov a sestry o silu, svetlo a útechu priateľstva s Ježišom Kristom a o komunitu viery, ktorá im dá horizont zmyslu a života. (EG, 49). Takto by sme kúsok po kúsku a takmer bez povšimnutia skončili pri tom, že budeme Latinskej Amerike ponúkať akéhosi «Boha bez Cirkvi, Cirkev bez Krista, Cirkev bez ľudu» (Homília v Dome sv. Marty, 11. nov. 2016).“
„Náš kontinent dokázal ve své tradici a ve své paměti zaznamenat lásku ke Kristu a Kristus se nemůže projevit jinak než v zanícení pro život a osud našich národů a zejména pro solidaritu s nejchudšími, trpícími a potřebnými.”
Papež František položil důraz na blízkost lidem, protože kněžské poslání ve své zanícenosti pro Ježíše, je zároveň zaníceností pro Jeho lid. Znamená hledět tam, kam hledí On, a řídit se tím, co se dotýká Jeho, totiž zejména životem těch, kdo hřeší nebo kráčí jako ovce bez pastýře, dodal Svatý otec. Studenty latinskoamerické koleje vybídl, aby se nesnažili opevňovat mimo místa, kde se píší dějiny.
„Proto považuji za projev prozřetelnosti, že můžeme spojit toto výročí s kanonizací sv. Oscara Romera, který je bývalým studentem vaší instituce a živým znamením plodnosti a svatosti latinskoamerické církve. Byl člověkem zakořeněným v Božím slově a v srdci svého lidu. Jeho příklad nám dovoluje přiblížit se k této dlouhé řadě svědků, v níž máme zapouštět kořeny a hledat každodenní inspiraci, zejména v této době, kdy jsme »daleko od domova«. Nemějte strach ze svatosti a vydávejte svůj život za svůj lid.”
„Na kultúrnych a pastoračných križovatkách nie sme siroty, naša Matka nás sprevádza. Zachraňuje nás od nečinnosti a zmätkov. Bratia kňazi, nezabudnime na ňu a dôverne ju prosme, aby nás učila ako kráčať, aby nás oslobodila od zvrátenosti klerikalizmu, každý deň väčšmi nás robila „pastiermi ľudu“ a nedovolila, aby sme sa premenili na „štátnych klerikov“.
Ďakujem za vašu prácu a úlohu. Jednou z najvýznačnejších charakteristík charizmy Spoločnosti je úsilie o zosúlaďovanie protikladov bez upadnutia do redukujúceho zjednodušovania. Toto je to, čo si želal sv. Ignác, keď uvažoval o jezuitoch ako ľuďoch kontemplatívnych aj v činnosti, ľuďoch rozlišovania i poslušnosti, zaangažovaných v každodennosti i slobodných odísť. Misia, ktorú Cirkev vkladá do vašich rúk si od vás žiada múdrosť a oddanosť, aby ten čas, ktorí chlapci prežijú v dome, bol pre nich príležitosťou sýtiť sa týmto darom Spoločnosti, učiac sa zosúlaďovať protiklady, ktoré nám život ponúka a bude ponúkať, bez toho, aby upadli do redukcionizmov, prekonávajúc ich v duchu rozlišovania a slobody.
(Žiada si to) učiť ich postaviť sa k problémom a konfliktom bez strachu; vedieť zvládať nesúhlas i konfrontáciu. Učiť ich odhaľovať každý druh síce „korektného“, avšak splošťujúceho diskurzu – toto je kľúčová úloha, ktorou sprevádzate vašich bratov vo formácii.
Pomáhajte im objavovať a nachádzať zaľúbenie v umení rozlišovania ako spôsobu ako uprostred ťažkostí nachádzať cesty Ducha a pritom vychutnávať a pociťovať, že Boh je vždy väčší. Hľaďte k veľkým horizontom a súčasne ich priúčajte ujímať sa toho, čo je nepatrné, objímať chudobných, chorých a zhostiť sa dennodennej konkrétnosti. «Non coerceri a maximo, contineri tamen a minimo divinum est» (Nedať sa obmedziť ani v najväčšom a predsa byť prítomný aj v najmenšom, to je vlastnosť božia).“