11.5.2015 František a Dielňa pokoja
V Aule Pavla VI. sa dnes s pápežom Františkom stretlo niekoľko tisícok detí rôzneho pôvodu, etník a náboženstiev zapojených do projektu „Dielňa pokoja“. Prečo dielňa pokoja? Protože mír je třeba stavět cihlu po cihle a cihlami v továrně na mír jsou děti. Jsou totiž účinným zdrojem změny. Právě ony mohou uskutečnit pravou revoluci srdce.“
Vysvětlila pro naše mikrofony jedna z organizátorek, psycholožka Maria Rita Parsiová.
V priebehu stretnutia Svätý Otec odložil pripravený príhovor a odpovedal na trinásť otázok detí týkajúcich sa pokoja, odpustenia, spravodlivosti či lásky. .
První se ptala Chiara, kterou zajímalo, zda se někdy papež hádal se sourozenci.
“Ať zvedne ruku, kdo se nikdy nepohádal se sourozencem nebo někým v rodině. Všichni jsme se někdy pohádali. Důležité je se nakonec usmířit, Nikdy neskončime deň bez udobrenia sa. Toto treba mať vždy na pamäti. Niekedy mám pravdu ja, to iný pochybil – ako sa teda pôjdem ospravedlňovať? Nebudem žiadať ospravedlnenie, ale urobím gesto, a priateľstvo pokračuje. Toto sa dá: nenechať, aby sa hádka pretiahla do ďalšieho dňa.“ (…) Také já jsem se mnohokrát pohádal a hádám se také dnes. Trošku se rozohním, ale pak se snažím usmířit. hádať sa je ľudské, no dôležité je, aby pri tom nezostalo, aby nakoniec nastal pokoj“:„
Neunavuje vás neustálé pobývání mezi lidmi? Nechtěl byste mít někdy od nich pokoj?, zněl další dotaz
Ale byť s ľuďmi, to neoberá o pokoj. Áno, je tam huriavk, ruch, pohyb… Ale toto neoberá o pokoj. To, čo oberá o pokoj, je neláska, žiarlivosť, závisť, chamtivosť, brať druhým to, čo je ich – toto oberá o pokoj. No byť s ľuďmi je pekné, toto neberie pokoj! Trochu to síce unavuje – ja nie som žiaden mladík… no neoberá to o pokoj
Egyptský chlapec ocenil přijetí, jakého se mu dostalo v místní škole. Proč vlivní lidé školství více nepomáhají?, ptal se.
“Proč ti, kdo mají moc, nepomáhají školství? Mohli bychom se ptát ještě šířeji: Proč tolik mocných lidí nechce mír? Protože žijí z válek, ze zbrojního průmyslu, a to je vážné. Tito lidé vydělávají na průmyslu smrti a chtějí stále víc. Viete, že chamtivosť nám veľmi škodí – chcieť vlastniť stále viac a viac peňazí. Keď vidíme, že všetko sa krúti len okolo peňazí – ekonomický systém sa točí okolo peňazí a nie okolo človeka – muža, ženy, ale okolo peňazí – robia sa veľké obety a vedie sa vojna pre to, aby sa bránili peniaze. Pre toto mnoho ľudí nechce pokoj. Oveľa viac sa dá zarobiť si vojnou! Zarábajú sa peniaze, no strácajú sa životy, kultúra, vzdelávanie, stráca sa mnoho vecí. Preto ho nechcú. Jeden starší kňaz pred rokmi hovorieval: diabol vchádza cez peňaženky. Cez chamtivosť. A pre toto nechcú pokoj.“
Niternější téma navodila otázka pacienta římské dětské nemocnice: „Proč jsem se narodil se zdravotními problémy, i když jsem nic špatného neudělal? A co dělat, aby děti jako já netrpěly?“
“Rafaeli, to, co jsi vyslovil, mne dojalo a zasáhlo. Je to jedna z nejtěžších otázek a neexistuje na ní odpověď. (…) Musíme pouze hledět k nebi a čekat na odpověď, kterou nenacházíme. Ale na druhou otázku mohu odpovědět. Jak ulehčit dětem v utrpení? Tím, že jsme jim nablízku, a na tom je třeba hodně pracovat.. Mne sa napríklad nepáči povedať, že nejaké dieťa je nespôsobilé. ( v taliančine nazývajú „disabili“ – „nespôsobilé, neschopné“) Nie! Toto dieťa má odlišnú schopnosť! Nie je neschopné! Všetci máme schopnosti, všetci! Někteří nám dávají pocítit, že život není snadný Všetci majú schopnosť nám niečo darovať, niečo urobiť.
Dva dotazy vedly do vězení. Kladli je nezletilý vězeň z římské věznice a dívka s otcem ve výkonu trestu. „Existuje odpuštění pro člověka, který se dopustil něčeho špatného?“, obrátila se k papeži.
„Boh odpúšťa všetko! Sme to my, čo nenachádzame cesty k odpusteniu. Niekedy pre neschopnosť alebo preto, že je ľahšie zaplniť väzenia, než pomôcť napredovať tomu, kto v živote pochybil. … A čo znamená odpustenie? Padol si? Vstaň! Pomôžem ti vstať a znovu ťa začleniť do spoločnosti. Vždy je tu odpustenie a musíme sa naučiť odpúšťať, no takto: s pomáhaním znovu sa začleniť tomu, kto padol. … Všetci padáme, všetci robíme chyby. Všichni se můžeme dopustit těch nejhorších chyb, a proto nikdy nesuďme. Naše víťazstvo nad sebou samými aj nad inými znamená nezostať v páde a pomáhať aj iným nezostať v páde.“
Devítiletému chlapci nebylo zrovna jasné, co je to mír, o kterém všichni okolo mluví. Žádal papeže o vysvětlení. Mír není jenom absence války, ale také radost, přátelství, spravedlnost, dostatek potravy a zdravotní péče pro všechny děti, odpověděl Petrův nástupce.
pokoj sa buduje každý deň“.“Pokoj vyžaduje prácu, nie je to pokojná nečinnosť. Pravý pokoj sa buduje našou prácou, naším životom, našou láskou, našou blízkosťou, tým, že sa máme radi, riešením problémov a potrieb, které všichni mají ve své vlasti, rodině, společnosti. Takto se utváří „řemeslný“ mír.“
Pri stretnutí zaznela aj otázka o tom, čo robiť, ak sa druhá osoba nechce pomeriť. Pápež František odpovedal: „Predovšetkým je treba rešpektovať slobodu človeka. Ak táto osoba nechce so mnou hovoriť, nechce sa udobriť… rešpektovať ju! Modliť sa, ale nikdy nechcieť pomstu. To nikdy! Ty sa nechceš so mnou udobriť, ja som pre to urobil všetko, čo bolo možné, no rešpektujem tvoje rozhodnutie. Musíme sa naučiť rešpektovaniu.“
Svätý Otec odpovedal aj na otázky úlohy náboženstva pri vytváraní pokoja či o rovnosti ľudí, a viackrát vyzval deti zopakovať vetu: „Kde nie je spravodlivosť, tam nie je pokoj.“
Změní se něco po dnešním setkání?, zněl závěrečný dotaz. „Vždycky, když se něco dobrého a krásného společně dělá, se něco změní“, loučil se papež s italskými dětmi z „Továrny na mír“.
Na záver audiencie pápež František odovzdal prítomným aj text svojho vopred pripraveného príhovoru. Vychádzajúc v ňom z názvu projektu „Dielňa pokoja“, hovorí o pokoji ako o niečom, na čom treba pracovať. Začať treba podľa neho v našom každodennom prostredí a to spoločne s tými, ktorí žijú veľa nás. Svätý Otec píše: „Pravý budovateľ pokoja je ten, kto urobí prvý krok smerom k druhému. A toto nie je slabosť, ale sila, sila pokoja. Ako vo svete môžu skončiť vojny, ak nie sme schopní prekonať naše malé nedorozumenia a naše hádky? Naše skutky v prospech dialógu, odpustenia, zmierenia sú tehličkami, ktoré slúžia na budovanie stavby pokoja.“
Pápež František tiež v texte kladie dôraz na postoj prijímania bez bariér pre rozdielnosť ľudí. Zdôrazňuje potrebu modlitby, keďže pokoj je Božím darom.„Ježiš je «naším pokojom» (Ef 2,14), lebo zbúral múr nenávisti, ktorý ľudí rozdeľuje medzi sebou“ – píše pápež František v príhovore deťom zapojených do projektu „Dielňa pokoja“